Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Michal Čáp / 20.10.2009 |
Prásk! Od předního kola se mi odrazil hozený kus betonu. Prásk! Další zásah do helmy. Přišlo to dost nečekaně, ale stačil letmý pohled napravo, abych věděl, kolik uhodilo. Kouknu přes rameno za sebe, kde je Libor. Šine si to asi padesát metrů za mnou. Šine? Spíše se snaží proplést klubkem arabských puberťáků, kteří ho obstoupili, drží za řídítka, cosi arabsky pokřikují a evidentně se velmi dobře baví. Mají dobrou mušku a munice nepřeberně. Všude kolem je „střeliva“ dost a dost. Liborova Merida dostala taky zásah šutrem. Ti kluci nejsou agresivní, jak by se nám evropsky mohlo zdát, jen blbnou. Dělají kraviny, po arabsku, tak, jak jsou zvyklí. Zkouší, co cizák vydrží. |
Je podvečer, 30. březen 2008, a jsme na „technické“ vyjížďce ve východním - arabském Jeruzalémě, de jure na území státu Izrael, de facto úplně někde jinde. Začíná naše šestnáctidenní pohodové kolování po zemi krále Davida. Ale zatím to, zdá se, v pohodě moc není. Máme problémy s jedním bicyklem, ředitel hostelu nemá evidentně cyklisty rád a nevíme tudíž, kde uskladníme krabice pro kola na zpáteční cestu letadlem domů. Jak to začaloNeznám moc lidí, kteří by kdy individuálně byli v Izraeli. Většina známých, kteří o naší cestě věděli, nás považovala dílem za sebevrahy a dílem za blázny. Obecné povědomí o státu Izrael je v naší zemi velmi chabé, povětšinou otesané televizními zprávami. U Izraelců to je naopak. A nejen proto, že zdejší nejrozšířenější značkou auta je škodovka. Izraelci totiž velmi dobře Československo znají, mají nás rádi a velká většina z nich i byla v Praze, kterou považují za město patřící k tisícileté židovské historii. Rozhodně toho o nás a naší zemi vědí běžní lidé více, než my o nich. A nepletou si nás s Jugoslávií nebo Polskem. Jejich povědomost o Česku je rozhodně hlubší. Úvodní průzkum zeměLoňské (2008) jarní putování po Izraeli jsem začal předloni (2007) na podzim krátkou týdenní návštěvou Jeruzaléma a Tel-Avivu, abych si na vlastní oči a kůži ověřil realitu, která je u nás pro většinu lidí velmi zkreslená a až chiméricky strašidelná. Letenka byla za dobrý peníz a do Izraele jsem se chtěl koneckonců podívat vždycky. Po týdnu jsem se vracel s jistotou, že se určitě na jaře vrátit chci, že to za to stojí a že si určitě beru kolo. Na druhou stranu jsem si odzkoušel různé zvláštnosti denního života v Izraeli, zvykl si na všudypřítomné kontroly a zažil pro nás nepříjemnou realitu sobotního šabatu, kdy např. vůbec nejezdí žádná hromadná doprava a jídlo si koupíte většinou jen u Arabů. Problémy se stanovením termínuZačalo plánování a příprava. Nikdy jsem kolo nepřepravoval letadlem, netušil jsem, co si s sebou vzít na pouštní putování a jakou zvolit optimální trasu s ohledem na bezpečnost a politicko-vojenské uspořádání na východ od Jeruzaléma. VybaveníPůvodně jsme měli jet ve třech, Libor, Pavel a já. Jenže Pavla týden před odletem zradila záda. Zůstali jsme s Liborem ve dvou. Letěli jsme s ČSA, povolená váha do nákladového prostoru byla 23 kg, plus jsme měli povoleno 5 kg navíc, takže 28 kg celkem a standardně 12 kg na palubu. Dost na to, aby člověk chtěl balit i blbosti a málo na to, aby měl problém zabalit i to nejnutnější. Nakonec jsem se „trefil“ úplně přesně. Téměř všechno se každému z nás vešlo do běžné festovní krabice od velocipedu. Kolo, helma, minimum oblečení, spacák, alumatka, vařič, ešus, nosič a expediční vodotěsné, resp. prachotěsné brašny Sportarsenal, minimum jídla, toaletní potřeby, základní zdravotní materiál, léky, jonťáky a mapy. Žádné zvláštní vybavení, technika ani nářadí. Běžně to, co vozím v podsedlovce u nás. Nadstandardně jsem měl k běžnému třílitrovému Camelbagu ještě jednu náhradní třílitrovou vložku. Spolu s PET láhvemi tak každý z nás mohl vést devět litrů tekutin. Já jsem měl navíc fotobrašnu s Nikonem 70s a dvěma objektivy. Brali jsme opravdu jen to nejnutnější vědomi si toho, že jedeme do kulturní země a ne někam na Mars. Zvažoval jsem stan, ale nakonec jsem ho nechal doma a udělal jsem dobře. I spacáky jsme vytáhli jen jednou. Příště bych je nebral. Mapy a trasaTrasu jsem měl jasnou od začátku. Jeruzalém – Mrtvé moře – Rudé moře – poušť Negev – Tel Aviv. Tedy jižní Izrael. Údajně lepší cyklotrasy a geograficky příjemnější je severní Izrael kolem Genezaretského jezera, ale já jsem vždycky chtěl na jih do pouště. Kupodivu internetových informací kolem cestování na kole ve Svaté zemi je jako šafránu. Moc se toho člověk nikde nedozví. Paradoxně nejvíce na německy psaných stránkách, možná něco na izraelských, ale tam si člověk v hebrejštině příliš nepočte. Ani přímo v Izraeli to není lepší. V knihkupectví něco jako soubory cyklomap nenajdete, ve sportshopech také ne a i automap je obecně poskrovnu. Nakonec jsem si na podzim v Jeruzalémě koupil autoatlas 1:162000 (www.carta.co.il) a dlužno říci, že byl dokonalý. Přehledný, přesný s vyznačenými památkami, zajímavostmi, ubytováním a přesným kilometrovníkem podél značených cest. Kupodivu, kde byl v mapě domeček s postýlkou, tak tam vždy opravdu ubytování bylo a mohli jsme se i na další informace spolehnout na sto procent. Plánování cesty přes smíšená územíZásadní otázkou byla etapa z Jeruzaléma k Mrtvému moři. Je to území smíšené izraelsko-palestinské správy. Okrsky na západ od řeky Jordán připadnuvší plně pod palestinské vedení jsou na mapě sice zvýrazněny různými barvami, jenže při pohledu na mapu není přesně jasné, jestli silnice přes toto území jde či nikoliv. Na východ od Jeruzaléma je navíc vztyčený onen diskutovaný bezpečnostní plot a „optimální“ cesta jednoduše vyčtená z mapy může končit dráty - a šlus. Navíc jsme netušili, jestli nebudou problémy s průjezdem na izraelských kontrolních check pointech. Bezpečnostní situace se stále mění. Bohužel tyto informace nelze nikde najít. Ani na Izraelské ambasádě, ani aktuálně na netu. Komplikace před odletemJeště doma, krátce před odletem, jsem při ověřování informací na oficiálním webu letiště Davida Ben Guriona v Tel Avivu zjistil, že během šabatu zde nefunguje úschovna zavazadel, ačkoliv má mít otevřeno nonstop. My o šabatu přilétáme i odlétáme. Drobnost, která může zhatit i jinak perfektně připravenou akci hodnou agenta 007. To byl problém. Počítal jsem s tím, že po příletu vybalíme velocipedy, nahodíme bagáž a prázdné krabice necháme čtrnáct dní v úschově připravené na zpáteční cestu. Pro nezasvěcené – šabat je pro Židy čas volna, modliteb a klidu. Šabat trvá od pátečního do sobotního západu slunce. Třeba i izraelská dopravní letadla mají letový řád naplánovaný tak, aby do šabatu byla na zemi. Takže ani úschovna nepremává…. |
|
Přečteno 10925x |
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |