Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Treky Jižní Amerikou

Rallye chilskou divočinou

Tomáš Landsmann, Redakce / 7.12.2008
V chilském pobřežním městě Arica si pronajímáme starou chevroletku, na kterou zprvu koukáme dost nedůvěřivě, a vydáváme se do okolních zajímavých míst. Jedeme nejprve na El Moro de Arica, což je místo na vysokém útesu nad městem, odkud je pěkný rozhled do okolí, a poté se vydáváme do supermarketu. Zde nakupujeme jídlo a vodu na následující tři dny a vydáváme se směrem do městečka Putre.
 

Do Putre kolem kaktusů

Projíždíme dlouhým údolím, na jehož konci stoupáme serpentinami nahoru. Tady se již dostáváme do nadmořské výšky nad 2500 m n. m. a na okolních kopcích se začínají objevovat kaktusy zvané Candelabro. Jejich zvláštností je, že rostou pouze ve výšce mezi 2500 a 2800 m n. m. Asi hodinu nato se pod námi objevuje městečko Putre. Serpentinami sjíždíme do města abychom zjistili, že zde nic zajímavého není. Turistická informační kancelář CONAF má již zavřeno, ale naštěstí od jednoho chlapíka dostáváme doporučení na místa, která stojí za to vidět. Začíná se stmívat a pršet. Tu najednou zjišťuji, že u auta nejdou normálně zavřít okénka a co hůře, světla svítí tak, že stěží vidím na 3 metry. Autem stoupáme stále vzhůru až k místu zvanému Termas de las Cuevas, kde trávíme noc.

Pěší výlet plání

Probouzíme se do krásného rána. Nejprve se jdeme vykoupat do termálního pramenu a pak děláme asi dvacetiminutovou okružní procházku kolem jeskyní, podle kterých se toto místo vlastně jmenuje; cueva totiž znamená jeskyně. Pokračujeme dál v cestě do vesnice Parinacota s krásným kostelíkem ze 16. století. Počasí zatím vypadá slibně, a tak jdeme na doporučený okruh, který vede směrem k jezerům Cotacotány. Cestou vidíme spousty druhů ptactva a po skalách poskakují viskači, chlupatá zvířátka tak trochu podobná zajícům, ale s dlouhým ocasem. Celou dobu nás z povzdálí sledují dvojčata - jedná se o dvě sopky vedle sebe. Najednou se začínají podezřele rychle halit do mraků. To je pro nás znamení vydat se urychleně zpět do vesnice. Bohužel cesta, na kterou jsme podle instrukcí měli narazit, stále nikde. Nakonec se rozhodujeme pro rychlý návrat přes planinu přímo směrem k vesnici. Cesta je dost nebezpečná, protože planina je provrtaná norami a každou chvíli se nám doslova propadá pevná zem pod nohama. Asi po hodině chůze se pod námi objevuje vesnice Parinacota, která byla celou dobu skrytá v údolíčku za kopcem.

Risk je zisk

Je odpoledne a opět začíná pršet, prý nic neobvyklého. Nasedáme do auta a jedeme k jezeru Lago Changará. Okolní hory, zahalené do mraků, nejsou bohužel vidět, a tak z tolik opěvovaného jezera a jeho krásného prostředí bohužel nic nemáme. Zastavujeme v informační kanceláři CONAF a zjišťujeme průjezdnost cesty do vesnice Isluga přes solnou pláň. Je tam jedno kritické místo, kterým je brod přes řeku. Bohužel nemáme auto 4x4, a tak je to pro nás dost veliký risk. Ukazuji rangerovi auto a on říká, že s trochou štěstí bychom to mohli projet. Na druhou stranu pokud tam uvízneme, tak se může stát, že tam budeme čekat i několik dní na další projíždějící auto. Padá rozhodnutí, že to riskneme, a vydáváme se na cestu.

Statečná chevroletka

Jedeme po prašných cestách podél bolivijské hranice. Občas musíme projet i brodem. Na to, že v autě spousta věcí nefunguje a občas mám pocit, že už ho nenastartuji, se drží statečně. K solné pláni přijíždíme okolo desáté večer. Nacházíme ubytovnu CONAF, kde by se mělo dát přespat. Je zde pár Francouzů s průvodcem, kteří přijeli od vesnice Isluga. Hned se jich tedy ptám na ten kritický brod. Průvodce říká, že bychom měli projet, a upozorňuje mě na nebezpečná místa brodu.

Kritický brod

Projíždím první brod a najednou před sebou vidím hned další. Tu mi hlavou blesknou slova průvodce Francouzů: „První brod se musíš držet vlevo, ten je v pohodě, a na druhém, tom nebezpečném, spíš více doprava.“ Hned brzdím a ocitáme se na jakémsi ostrůvku uprostřed řeky. Jdu se podívat na brod. Na první pohled to vypadá dobře. Důležité je netrefit měkké podloží, jinak bychom zůstali uvězněni uprostřed řeky. Dáváme všechny věci na sedadla a ty důležité až navrch. Řadím jedničku a pomalu vjíždím do řeky. Přes kapotu se nám valí voda od vodního sloupce, který auto tlačí před sebou. V jedné chvíli se mi protočí poháněná kola a já se modlím, aby brzy našla tvrdé podloží. Naštěstí se tak stalo a auto se začíná pomalu hrabat ven z řeky. Brod a zároveň nejkritičtější místo na cestě máme za sebou.

Za benzínem s dvoukolákem

Pokračujeme do vesnice Isluga s krásným kostelem, kvůli kterému jsme se sem vlastně trmáceli. Koukám a v nádrži je už méně jak polovina paliva a kanystr prázdný. Podle našich informací je možnost načepovat palivo ve vesnici Colchane, blízko u hranic s Bolívií. V Colchane ručička ukazuje na spodní čárku rezervy, a tu se ukazuje, že veškeré informace byly mylné. Od Putre nikde žádná stanice s benzínem není a další nejbližší je prý ve městě Huara nedaleko pobřeží. Asi tak půl dne cesty. Naštěstí se vyskytla možnost načepovat palivo na místní radnici. Po hodině čekání, kdy měli polední pauzu, jsme se ale dozvěděli, že benzín nemají, a že mají v nádrži jen naftu. Dozvídám se ale, že na druhé straně hranice, v Bolívii, je jakási čerpací stanice. Problém je ten, že máme auto z půjčovny. Navíc bolivijští celníci neumožňují dovoz benzínu do Chile. Nakonec jsem dohodnul s chilským celníkem, že nás pustí do bezcelní zóny, abychom zkusili vyjednat načerpání s bolivijskými celníky. Tato varianta neprošla, ale zdařila se jiná akce. Odchytli jsme tam ženu s dvoukolákem, dali jsme jí kanistr a ta se asi po hodině, když už jsme mysleli, že je i s kanystrem pryč, vrátila s benzínem. Hurá, máme vyhráno a můžeme pokračovat v cestě!

Do Aricy s lehkou nohou

Do města Huara přijíždíme se západem slunce. V místním motorestu si dáváme večeři a sháníme benzínku. Dozvídáme se, že zde žádná není... Počítám litry paliva a vzdálenost, kterou musíme urazit zpět do města Arica. Mělo by to snad vyjít, a tak velice ekonomickou jízdou pokračujeme v cestě skutečně až do Aricy. V poledne vracíme auto a večer již čekáme s lístky v ruce na vlak do Peru.

Příště vám popíšu cestu vlakem s peruánskými ženami do města Tacna, návštěvu ženského kláštera a dobrodružný výlet kaňonem Colca.
 
Předchozí díly
1. Sopky a jezera v Altos de Lircay
2. Chilský park Laguna del Laja
3. Výstup na Villarricu a adrenalinové rafty
4. Argentinské výšlapy
5. Patagonské impozantní vrcholky
6. Okružní cesta po Torres del Paine
7. Projížďka po krásách severního Chile
Následující díly
8. Po jižním Peru až do Údolí vulkánů
Související články
Cesta po Chile
 
Přečteno 819x
 
 
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: