Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Amerika > USA

Stopem jižní Aljaškou

Redakce, / 18.07.2008
Po dvou týdnech aljašského cestování od Anchorage, přes řeku Yukon, až k malému městečku Deadhorse, které tvoří zázemí pro pět tisíc pracovníku ropných vrtů téměř na samém severu země, vracíme vypůjčená auta a chystáme se procestovat ještě jih Aljašky – poloostrov Kenai. Tentokrát stopem.
 

Nejprve nadrzo

Zbylo nás šest, a tak je snadné rozdělit se do dvou skupin vždy s jedním anglicky mluvícím kamarádem. Doplňujeme zásoby jídla a dáváme si sraz v 200 km vzdáleném pobřežním městečku Seward. Do hodiny nám první skupina stopařů mizí z očí a nedlouho nato vyrážíme i my. Prvním stopem jsme se dostali pouze pár kilometrů za město, ale povzbuzeni tímto úspěchem stojíme za mírného deště u krajnice se zdviženým palcem vytrvale dále. Kousek od nás zastavuje obrovitý Dodge s mexickou rodinkou a lámanou angličtinou. Po chvíli dohadování se nezdá, že zastavili na náš stop, ale s přibývajícím deštěm trochu drze házíme krosny do auta a cpeme se na zadní sedačky. Po hodině pohodové jízdy mexikánci odbočují z naší trasy a my vystupujeme kdesi v zapadákově u benzinové pumpy. Je už tma a nedaří se nám nic dalšího stopnout. Popravdě se není ani čemu divit.

Nocleh pod mostem

Ani na aljašské poměry nepůsobí tři zarostlí zmáčení chlapi s batohy na zádech za soumraku příliš věrohodně. Přespáváme tedy pod nedalekým mostem, částečně schováni před dotírajícími kapkami vody a vysílení po dlouhém dni usínáme s prvním zaklapnutím víček. Ráno, posilněni už tradičním toastem a levným párkem, postáváme opět na krajnici silnice Seward Hwy. Dalším stopem se přibližujeme k našemu cíli na vzdálenost 50 km. Provoz začíná rapidně řídnout a nám nezbývá nic jiného než se zase chvíli spoléhat na vlastní nohy a jít pěšky. Pár projíždějících řidičů nás míjí s lehkým úsměvem na rtech, ale nakonec nám zastavuje sympatický mladý aljašský pár, který nás odváží až do Sewardu.

Vřelé přivítání a zpěv

Okamžitě se setkáváme s první skupinou, která dorazila o pár hodin dříve. Seward, město s cca 3 tisíci obyvatel, s krásnými scenériemi a s možností pozorování velryb či kosatek, nás přivítalo liduprázdnými ulicemi. V podvečer se ze zvědavosti chystáme do místního minikostela. Jak už je na Aljašce dobrým zvykem, dostává se nám vřelého přivítání a po vysvětlení, že se nejdeme pouze schovat před deštěm, dostáváme do rukou zpěvníky a hodinu s místními usedlíky pějeme chorály. Pro nás, co neumíme anglicky, to byl docela tvrdý oříšek. Po takovémto téměř nadlidském výkonu jsme pozváni na večeři. Ubytování zdvořile odmítáme a vydáváme se s plnými žaludky tábořit za město.

Na lovu lososů

Druhého dne se potulujeme ulicemi města, zastavujeme se v místní knihovně s internetem a chystáme se na večerní lov lososů. V letních měsících veškeré řeky, říčky i ty nejmenší potůčky doslova překypují těmito rybami, které táhnou z moře zpět do rodných vod a při troše zručnosti se dají chytat i holýma rukama. My jsme však protentokrát byli vybaveni podběrákem a zanedlouho si odnášíme pět úlovků. V takových chvílích se nám náramně hodily zkušenosti nabyté tříměsíční prací v rybárně a ryby namístě kucháme a porcujeme. Maso, ochuzené o jakékoliv koření, upečené na provizorním grilu jaksi ztratilo svou chuť, ale aspoň zapláclo prázdné místo v žaludku. Ráno se probouzíme pod zataženou oblohou a chystáme se k odjezdu. Při odchodu si ještě někdo z nás všímá výstražné cedulky  „Warning bear“…

Homer a americké studentky

Naším dalším cílem na jihu Aljašky je malebné město Homer. Nestopujeme ani deset minut a už nám přistavuje sportovní Dodge se dvěma studentkami z Bostonu, které jsou na Aljašce také na prázdninách. Malé auto nabízí prostor maximálně pro dvě osoby a vzhledem k tomu, že holky jedou stejnou trasu jako my, jsem vybrán já s kamarádem, jakožto absolutní neznalci anglického jazyka. Skládáme se spolu s našimi věcmi do auta a přemýšlíme, o čem se tak asi budeme bavit na cestě dlouhé 270 km. Z bagáže lovíme česko-anglický slovník, poprvé za celý pobyt v USA ho otvíráme a snažíme se komunikovat, což úplně dobře nejde. Nakonec si každý ze společné cesty odnáší skupinové foto a my jsme po 4 hodinách v Homeru jako první.

Městečko hippies

Město omývané z velké části oceánem žije hlavně z rybolovu a z turistického ruchu. Početnou část usedlíků tvoří stárnoucí hipís, kteří zde hledali své útočiště hlavně v 60. letech minulého století. Zvláštností Homeru je jeho specifická poloha – část města totiž leží na 7 km dlouhém výběžku vybíhajícím do oceánu. Tato část města je nejzajímavější, a proto také nejvíce navštěvovaná. Do večera jsme se s nikým z naší výpravy nesetkali, a tak stavíme z dřevěných laviček na okraji kamenné pláže provizorní bivak. Druhý den se protloukáváme městem a blízkým okolím v naději, že narazíme na někoho z přátel. Nic takového se však nestalo a nezbývá než vyčkávat na nejpravděpodobnějším místě střetnutí – v místní hospodě.

Památka na Česko

Než padne na město tma, jsme tu všichni. Krásná dřevěná krčma je jako z dob dávno minulých, jakoby se zde zastavil čas a vtáhl nás o nějakých sto let zpátky. Stěny, stropy, sloupy, všechno je polepené jednodolarovkama a všemožnýma cetkama. My zde na památku zanecháváme vlastnoručně šitou českou vlajku s podpisy nás všech. Druhého dne nás čeká 350 km cesta zpět do Anchorage na letiště a následný přelet do Kalifornie. Dáváme si proto pro jistotu dvoudenní rezervu. Už jako zkušení stopaři nedbáme na jazykovou bariéru a stopujeme po dvojicích. Hned za městem chytáme stopa, který nás ochotně zaváží až na letiště.

Staví, i když nechcete

Závěrem lze říci, že Aljaška je pro auto-stop jako dělaná. Lidé jsou ochotni kdykoliv a kdekoliv pomoci a zavézt vás přímo až na místo na úkor vlastní zajížďky. V menších městech nebo v přírodě se nám dokonce stávalo, že nám auta sama zastavovala, i když jsme chtěli jít pěšky. Z vlastní zkušenosti a myslím, že mluvím za všechny, je cestování stopem po Aljašce mnohem dobrodružnější, zajímavější a přináší nesčetně více zážitků než jízda vlastním či vypůjčeným autem.
 
Související články
Práce v rybárně na Aljašce
Stop na Alajšce
AUTOSTOP
Výstup na Mount McKinley (Denali)
 
Přečteno 2182x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: