Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Amerika > USA

Stopem jižní Aljaškou

Redakce, / 18.07.2008
Po dvou týdnech aljašského cestování od Anchorage, přes řeku Yukon, až k malému městečku Deadhorse, které tvoří zázemí pro pět tisíc pracovníku ropných vrtů téměř na samém severu země, vracíme vypůjčená auta a chystáme se procestovat ještě jih Aljašky – poloostrov Kenai. Tentokrát stopem.
 

Nejprve nadrzo

Zbylo nás šest, a tak je snadné rozdělit se do dvou skupin vždy s jedním anglicky mluvícím kamarádem. Doplňujeme zásoby jídla a dáváme si sraz v 200 km vzdáleném pobřežním městečku Seward. Do hodiny nám první skupina stopařů mizí z očí a nedlouho nato vyrážíme i my. Prvním stopem jsme se dostali pouze pár kilometrů za město, ale povzbuzeni tímto úspěchem stojíme za mírného deště u krajnice se zdviženým palcem vytrvale dále. Kousek od nás zastavuje obrovitý Dodge s mexickou rodinkou a lámanou angličtinou. Po chvíli dohadování se nezdá, že zastavili na náš stop, ale s přibývajícím deštěm trochu drze házíme krosny do auta a cpeme se na zadní sedačky. Po hodině pohodové jízdy mexikánci odbočují z naší trasy a my vystupujeme kdesi v zapadákově u benzinové pumpy. Je už tma a nedaří se nám nic dalšího stopnout. Popravdě se není ani čemu divit.

Nocleh pod mostem

Ani na aljašské poměry nepůsobí tři zarostlí zmáčení chlapi s batohy na zádech za soumraku příliš věrohodně. Přespáváme tedy pod nedalekým mostem, částečně schováni před dotírajícími kapkami vody a vysílení po dlouhém dni usínáme s prvním zaklapnutím víček. Ráno, posilněni už tradičním toastem a levným párkem, postáváme opět na krajnici silnice Seward Hwy. Dalším stopem se přibližujeme k našemu cíli na vzdálenost 50 km. Provoz začíná rapidně řídnout a nám nezbývá nic jiného než se zase chvíli spoléhat na vlastní nohy a jít pěšky. Pár projíždějících řidičů nás míjí s lehkým úsměvem na rtech, ale nakonec nám zastavuje sympatický mladý aljašský pár, který nás odváží až do Sewardu.

Vřelé přivítání a zpěv

Okamžitě se setkáváme s první skupinou, která dorazila o pár hodin dříve. Seward, město s cca 3 tisíci obyvatel, s krásnými scenériemi a s možností pozorování velryb či kosatek, nás přivítalo liduprázdnými ulicemi. V podvečer se ze zvědavosti chystáme do místního minikostela. Jak už je na Aljašce dobrým zvykem, dostává se nám vřelého přivítání a po vysvětlení, že se nejdeme pouze schovat před deštěm, dostáváme do rukou zpěvníky a hodinu s místními usedlíky pějeme chorály. Pro nás, co neumíme anglicky, to byl docela tvrdý oříšek. Po takovémto téměř nadlidském výkonu jsme pozváni na večeři. Ubytování zdvořile odmítáme a vydáváme se s plnými žaludky tábořit za město.

Na lovu lososů

Druhého dne se potulujeme ulicemi města, zastavujeme se v místní knihovně s internetem a chystáme se na večerní lov lososů. V letních měsících veškeré řeky, říčky i ty nejmenší potůčky doslova překypují těmito rybami, které táhnou z moře zpět do rodných vod a při troše zručnosti se dají chytat i holýma rukama. My jsme však protentokrát byli vybaveni podběrákem a zanedlouho si odnášíme pět úlovků. V takových chvílích se nám náramně hodily zkušenosti nabyté tříměsíční prací v rybárně a ryby namístě kucháme a porcujeme. Maso, ochuzené o jakékoliv koření, upečené na provizorním grilu jaksi ztratilo svou chuť, ale aspoň zapláclo prázdné místo v žaludku. Ráno se probouzíme pod zataženou oblohou a chystáme se k odjezdu. Při odchodu si ještě někdo z nás všímá výstražné cedulky  „Warning bear“…

Homer a americké studentky

Naším dalším cílem na jihu Aljašky je malebné město Homer. Nestopujeme ani deset minut a už nám přistavuje sportovní Dodge se dvěma studentkami z Bostonu, které jsou na Aljašce také na prázdninách. Malé auto nabízí prostor maximálně pro dvě osoby a vzhledem k tomu, že holky jedou stejnou trasu jako my, jsem vybrán já s kamarádem, jakožto absolutní neznalci anglického jazyka. Skládáme se spolu s našimi věcmi do auta a přemýšlíme, o čem se tak asi budeme bavit na cestě dlouhé 270 km. Z bagáže lovíme česko-anglický slovník, poprvé za celý pobyt v USA ho otvíráme a snažíme se komunikovat, což úplně dobře nejde. Nakonec si každý ze společné cesty odnáší skupinové foto a my jsme po 4 hodinách v Homeru jako první.

Městečko hippies

Město omývané z velké části oceánem žije hlavně z rybolovu a z turistického ruchu. Početnou část usedlíků tvoří stárnoucí hipís, kteří zde hledali své útočiště hlavně v 60. letech minulého století. Zvláštností Homeru je jeho specifická poloha – část města totiž leží na 7 km dlouhém výběžku vybíhajícím do oceánu. Tato část města je nejzajímavější, a proto také nejvíce navštěvovaná. Do večera jsme se s nikým z naší výpravy nesetkali, a tak stavíme z dřevěných laviček na okraji kamenné pláže provizorní bivak. Druhý den se protloukáváme městem a blízkým okolím v naději, že narazíme na někoho z přátel. Nic takového se však nestalo a nezbývá než vyčkávat na nejpravděpodobnějším místě střetnutí – v místní hospodě.

Památka na Česko

Než padne na město tma, jsme tu všichni. Krásná dřevěná krčma je jako z dob dávno minulých, jakoby se zde zastavil čas a vtáhl nás o nějakých sto let zpátky. Stěny, stropy, sloupy, všechno je polepené jednodolarovkama a všemožnýma cetkama. My zde na památku zanecháváme vlastnoručně šitou českou vlajku s podpisy nás všech. Druhého dne nás čeká 350 km cesta zpět do Anchorage na letiště a následný přelet do Kalifornie. Dáváme si proto pro jistotu dvoudenní rezervu. Už jako zkušení stopaři nedbáme na jazykovou bariéru a stopujeme po dvojicích. Hned za městem chytáme stopa, který nás ochotně zaváží až na letiště.

Staví, i když nechcete

Závěrem lze říci, že Aljaška je pro auto-stop jako dělaná. Lidé jsou ochotni kdykoliv a kdekoliv pomoci a zavézt vás přímo až na místo na úkor vlastní zajížďky. V menších městech nebo v přírodě se nám dokonce stávalo, že nám auta sama zastavovala, i když jsme chtěli jít pěšky. Z vlastní zkušenosti a myslím, že mluvím za všechny, je cestování stopem po Aljašce mnohem dobrodružnější, zajímavější a přináší nesčetně více zážitků než jízda vlastním či vypůjčeným autem.
 
Související články
Práce v rybárně na Aljašce
Stop na Alajšce
AUTOSTOP
Výstup na Mount McKinley (Denali)
 
Přečteno 2115x
 
 
 
Komentáře
cvbvcvbfd, Reagovat
123123, Reagovat
123 Reagovat
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: