Veselý hřbitov

    Cimitir vesel (Veselý hřbitov) v Sapince dnes najdete v kunsthistorických studiích stejně jako v itinerářích cestovních kanceláří. "V dějinách rumunského umění představuje tohle místo paradoxní a svéráznou kapitolu," říká profesor výtvarného umění Mihai Tomescu. "Humor a ironie tváří v tvář smrti se totiž v evropském lidovém naivismu příliš často nevyskytují. Na nepoučeného návštěvníka mohou zdejší dřevěnné pomníky působit snad až trochu neuctivým a urážlivým dojmem."

    Tesař Stan Ioan Patras z rumunské vesnice Sapinca nebyl bůhvíjakým myslitelem. Spletité ideje filozofů, vědců a náboženských vůdců, kteří se celá staletí dohadují, co nás vlastně čeká po smrti, za ním do odlehlého kraje na ukrajinských hranicích nepronikly. Táta mu umřel, když mu bylo čtrnáct, a malý Stan se uzavřel do sebe. O pár let později, v roce 1934, vyřezal svůj první kříž.

    Dnes mezi Patrasovými kříži můžete bloudit celé hodiny a "bavit se" morbidními i veselými příběhy těch, kdo leží pod nimi. Malované výjevy doprovázené krátkou rýmovačkou buď něčím charakterizují život zesnulého, nebo vás seznámí s jeho tragickým koncem. "Zabil mě chlast a cigára, a teď jdou po vás," varuje vesnický mazavka ze záhrobí své kamarády. Další pomník ale kupodivu zase velebí hostinského, který pro celou vesnici pálil kořalku. Řezbář ho tu vyobrazil i s jeho destilační aparaturou. "Všichni v Sapince mě milovali," chlubí se producent ohnivé vody. "Ze švestek jsem pro ně vyráběl elixír mládí."

    Jsou to často bizarní a morbidní příběhy, ale Stan Patras si prý nic nevymýšlel. Prostě jen ukazoval lidem to, co nedokázali spatřit sami. Na většině jeho křížů převažuje svítivě modrá barva, která v rumunském lidovém umění symbolizuje věčnost a naději. Nehledě na křesťanskou zvěst o vzkříšení už ale vlastně zdejší mrtví věčnosti dosáhli - kaleidoskopické výjevy z jejich životů a smrtí představují jakousi rozsáhlou kolektivní paměť vesnice. V téhle ilustrované kronice není nikdo zapomenut a mrtví tu žijí s živými dál.

    Když Patras tehdy před válkou vyřezal a omaloval svůj první pomník, bál se prý, co tomu řeknou lidi. Vesničanům se to ale rychle zalíbilo a kříže si u něj začalo objednávat čím dál víc pozůstalých. Než Patras v roce 1977 zemřel, stihl si nejen vyřezat svůj vlastní kříž, ale i vychovat několik pokračovatelů. Řezbář Dimitru Pop dnes pro vesničany ze Sapincy vyrábí asi deset nových pomníků ročne. "Moje obživa závisí na tom, jak moc se chce lidem pod zem," usmívá se a rukou umatlanou od barev si zapaluje papirosku.

JAK SE TAM DOSTAT:
Nočním vlakem Pannonia dojeďte z Prahy do Budapešti. Z místního autobusového nádraží odjíždí dopoledne několik laciných minibusů do rumunského města Kluž (Cluj-Napoca, maďarsky Kološvár), kam dojedete navečer. Kolem třetí ráno vám z Kluže jede přímý vlak do městečka Sighetu Marmatei na ukrajinských hranicích, kam dorazíte kolem poledního. Do vesnice Sapinca je to asi deset kilometrů, které zdoláte buď několika autobusy denně, nebo v pohodě stopem.
Návštěvu Veselého hřbitova lze spojit s vandrem pohořím Maramureš, prohlídkou zdejších proslulých dřevěných kostelů či trekem napříč Rodnou.