Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Evropa > Rusko

Výbušná Kamčatka

Redakce, Kamila Hnyková / 13.08.2003

Na poloostrově Kamčatka se nachází téměř 300 sopek, 29 z nich je dnes považováno za aktivní. Při cestě z Kozyrevska do Ključi si můžete vyšlápnout na 3 činné, nespočet vyhaslých a často bezejmenných vulkánů.

Tobalčik bez kamenných mužiků
Naším prvním vysokým cílem byl Ploskij Tolbačik, východní vrchol vulkánu, jehož výbuch v roce 1975 proslavil ruské seizmology. Předpověď mohutné erupce téměř na minutu přesně patří dodnes k největším úspěchům světové vulkanologie. Není divu, vždyť zdejší geologové sbírají systematicky data o sopkách již od roku 1912, kdy byla založena právě na Kamčatce první vulkanologická stanice na světě.

Ničivé důsledky výbuchu se projevují i dvacet kilometrů od kráteru, kde se nachází sopečná poušť a nekonečné duny černého písku. Když jsme po 4 hodinách krkolomné jízdy na náklaďáku z vesnice Kozyrevsk dorazili na základnu Petrohradského institutu, nečekala nás však nudná krajina bez života. Síra a železo zbarvily půdu do červených, žlutých a hnědých odstínů, občas přerušených medvědími stopami. K naší smůle jsme nedokázali odhadnout, jak staré mohou stopy být. Alespoň jsme měli jistotu, že na základně nejsme sami.

Z idylky pod šedivými mraky nás vyrušila skupina francouzských turistů, kteří přijeli do chaty s plným servisem, doprovázeni ruskými průvodci, kuchaři a nosiči. Přestěhovali jsme se do stanů s hřejivým pocitem, že nejsme jediní vyhoštěnci. I dánský turista a jeho průvodce Anatolij, který si účtoval za svůj doprovod 50 $ denně, se museli přestěhovat.

Ranní sluneční paprsky zastihly naši karavanu už na dohled Tolbačiku. Blahořečili jsme slovanské vzájemnosti, protože bez Anatolije bychom stěží hledali správnou cestu. Na celé Kamčatce jsme nenašli jediného kamenného mužika, typického ukazatele cesty v ruských horách. Sopečné jezírko jsme nezahlédli, ale odměnou po 6 hodinách pochodu nám bylo panorama se sopkami Dalnaja Ploskaja, Kameň a Bezymjannyj. Nejvyšší aktivní sopka Euroasie Ključevskaja zůstala v zákrytu, zato Bezymjannyj pro nás uspořádal představení s kouřovými efekty - na pozdrav nám poslal obrovský pyroklastický mrak. Ani jsme nelitovali, že se nacházíme 50 km od něj. Jen jsme doufali, že než k němu za dva dny dorazíme, opět usne.
Mladé sopky typu Tolbačik nemívají kompaktní povrch. Při sestupu se nám pod nohama uvolňovaly kameny, někdy samovolně sklouzly po sypkém svahu a ohrožovaly vše živé pod sebou. Snažili jsme se od Anatolije vyzvědět, kudy vede cesta k sedlu Tolud, které bychom měli překonat směrem k Bezymjannému. Ve skutečnosti tady žádné cesty nevedou. Na otázku, jak se jmenuje hora, kolem které bychom měli jít, slyšíme stručnou odpověď: „Eto prosto gora. U nas mnogo gor.“ Od kamarádů známe souřadnice sedla Tolud, pomocí GPS navigátora si razíme vlastní cestu. Při překonávání několika „ovragů“ (kaňonů), které nám stojí v cestě, máme boty plné dotěrného písku a námi vynaložená energie do výstupu mizí v neustálém sjíždění. Občas někdo zapadne po kolena do štěrkem zamaskované vzduchové bubliny.

Nejhladovější gnus nejen na sousoptí
Vulkán Bezymjannyj nechá dojít své obdivovatele až k okraji svého kráteru. Jen sirnými výpary upozorňuje, že jsme u jednoho z nejnebezpečnějších vulkánů Kamčatky. Náhle nás vyhání sesláním pár větších kamínků ze svahu. Všichni se dávají uctivě na ústup. Jeho varování spolu s obrovskými větrnými víry na obzoru způsobuje, že polovina naší skupiny volí kratší variantu treku – přímý návrat do Kozyrevska.

Otrlejší zůstávají a odměnou jim jsou nádherné výhledy na sousoptí, jemuž vévodí Bezymjannyj, Kameň a jedna z nejkrásnějších sopek světa Ključevskaja. Romantické večery a duhová rána jsou vykoupena drsným překonáváním hlubokých kaňonů, prodíráním se hustým porostem „stlanik“ a marným úprkem před nenasytnými komáry, trefně nazývanými „gnus“. Kamčatka záhy získala světové prvenství – nejžíznivějšího komára, který kouše i za hustého deště. Sopečný prach, déšť, suťové svahy 50 metrů hlubokých kaňonů a hladový gnus způsobily další nalomení trekařské morálky, až nakonec ze silné party 14 odhodlaných alpinistů zůstaly pouze dvě dámy ochotné k plánovanému výstupu na Ključevskou.
Jejich rozhodnutí schovat si Ključevskuju na příští výpravu podpořilo varování vulkanologů před severními svahy pokrytými hladkým ledem. V takovém případě by se vyplatilo mít s sebou kromě lana i několik ledovcových skob. Ani průstup jižní stěnou by nebyl jednoduchý. Po oblevě se na ní začaly uvolňovat kameny velikosti „sabaki“ (psa). Přilby jsme neměli a šplhat s ešusem na hlavě přeci nedává člověku ten správný pocit bezpečí. Tak snad někdy příště.

Přečteno 612x