Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Evropa > Bulharsko

Výšlap mezi turisty nebo divokými psy

Anna Strejcová / 1.11.2007
Bulharská pohoří Rila a Pirin jsou ideálním místem ke strávení několikadenní dovolené, za kterou moc neutratíte. Ceny potravin v obchodech jsou nižší než u nás, dopravovat se dá stopem nebo místní dopravou a levné mapy hor v měřítku 1: 55 000 jsou k dostání všude v podhůří. Trasy jsou značené stejně jako u nás turistickými značkami. Navíc se můžete s domorodci v pohodě domluvit tzv. „balkánštinou“ – češtinou se slovanským přízvukem.
 

Rila pohodová, ale přeplněná

Chození po pohoří Rila si můžete značně zjednodušit, pokud se necháte vyvézt lanovkou asi o 1300 výškových metrů nahoru z městečka Borovec. Za lanovku zaplatíte jen asi 70 korun a taková cena už svádí k lenošivému svezení. Od konce lanovky je to přibližně 400 výškových metrů na vrchol nejvyšší bulharské hory Musala, který se nachází ve 2925 metrech. Doporučuji si zde v horské chatě dát čaj (v přepočtu za 10 korun), který vám v chladném počasí zvedne náladu. Z Musaly se dál pokračuje po hřebeni až do sedla Džanka. Pokud máte štěstí, uvidíte po cestě stáda kamzíků a volně pasoucích se koní nebo se zkoulujete posledním zbylým sněhem.
Cesta po hřebeni je poměrně jednoduchá, ale nám ji trochu znepříjemňovaly skupiny turistů, kteří se na úzké stezičce těžko předcházely. Při dobré viditelnosti můžete kolem sebe vidět jezírka, která jsou jako korálky rozesetá po celé Rile. Díky množství jezer zde není problém s vodou. Spaní ve volné přírodě se oficiálně nedovoluje, ale mlčky toleruje. Za celou dobu jsme tu žádného rangera neviděli a tudíž se stanováním nebyly žádné problémy.
Z pohoří můžete sejít až k překrásnému Rilskému monastýru, kde se opět nevyhnete návalu turistů. Přesto stojí za návštěvu. Barevné fresky na hlavním kostele mě zaujaly natolik, že jsem zapomněla na davy výletníků proudící kolem.  

Pirin drsnější a živelnější

Pirin je oproti Rile o něco náročnější, a tedy i opuštěnější. Nejenže se nahoru nemůžete vyvézt lanovkou, ale i samotné chození je obtížné, protože musíte překonávat „řeky“ kamenů a musíte si dávat pozor, kam šlapete. Do kopců jsme se vydali z města Sandanski, odkud jsme naštěstí chytli stop do vesnice Jane Sandanski ve výšce 1300 m n. m., takže jsme si kus šlapání ušetřili. Pokud v Bulharsku stopujete, zeptejte se řidiče, jestli náhodou není „skrytý taxík“. Vyhnete se pak nepříjemnostem, když po vás za 4 km svezení požaduje 200 korun.
Ve vesnici se k nám připojují dva místní psi a jdou s námi do hor. Marně je posíláme zpátky a zastrašujeme je, rozhodli se prostě, že už se jim doma nelíbí a chtějí na procházku. Ovšem z procházky se stává pořádný výšlap. Převýšení první den je okolo 1300 metrů. My však máme jiný problém – ke dvěma doprovodným psům se přidávají hlídací psi ovčáků a jako tlupa se s námi všichni pohybují dále horami. Naštěstí opět postupně odpadávají a zůstává jen jeden tulák, který s námi vyšplhá až na nejvyšší vrchol Vihren (2914 m n. m.). Shora jsou vidět poskládané nápisy z kamínků na vedlejších stráních. Převažují české pozdravy a názvy měst. Z Vihrenu vede hřebenovka, která na mapě vypadá jednoduše, ovšem v reálu je docela nebezpečná. Strmé skalnaté srázy by si zasloužily řetězy jako sůl, ty jsou ale jen na nejtěžších místech a ještě k tomu jsou sloupky na uchycení zrezivělé a někdy ulomené. Naštěstí dvoukilometrový úsek překonáváme i s pejskem bez úhony. Vynořuje se však další problém – nemáme vodu. Počítáme s tím, že ji nabereme v nedalekém jezeře, to ale pravděpodobně vyschlo. Scházíme z pohoří a doufáme, že najdeme potok. Marně. Celých 2000 metrů dolů jdeme bez vody a čím níž klesáme, tím větší je vedro. Nakonec nás zachrání až ve vesnici v podhůří, kde necháváme napospas našeho psího kamaráda. Odjíždíme stopem do Sofie a pejskovi necháváme naše poslední zásoby.


 
Související články
Bulharskem k Turecku
Rumunsko a Bulharsko vlakem
 
Přečteno 1156x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: