Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Práce v zahraničí > zkušenosti

Vysoká lidová škola cestovatelská

Redakce, Tomáš Krejčí / 8.11.2001
Touha vypadnout z kolotoče všedních dní, poznat a naučit se jinému způsobu a rytmu života, ideál neobjeveného a nezažitého…A jak daleko je od snu k realitě? Rok nebo minuta, milión peněz nebo dluhy, štěstí nebo smůla, odvaha nebo drzost?
 

    V roce 1999 jsem se nakonec rozhodl nejen odjet, ale také jsem své rozhodnutí realizoval. Začal jsem základním očkováním, neboť jsem nevěděl, kde všude budu pobývat. Zároveň jsem zodpovědně dokončil pracovní povinnosti a pomalu se loučil s přáteli. Co jsem od svého pobytu ve světě očekával? Změna životního stylu, zdokonalení angličtiny a poznání nových lidí. A co mi svět dal?

    Na námořní jachtě mých přátel jsem odplul do Hamburku, kam jsem cíleně mířil s úmyslem pracovat na zaoceánské lodi. Po třech dnech neúspěšného hledání jsem zvolil jinou variantu - ropnou plošinu v Norsku. Do Skandinávie jsem se na konci léta rozhodl dostopovat. Lákala mě nejen severní oblast Evropy, ale také vidina vysokého výdělku i přes vyšší životní náklady a stav mých devizových rezerv, který mi říkal, že riskuji. Pokud neuspěji, musím ihned zpět domů.

   Na konci teplého a slunečného srpna jsem překročil hranice do Dánska a mířil dále na sever podél západního pobřeží Jutského poloostrova. Putoval jsem od přístavu k přístavu v naději, že se mi přeci jen podaří najít tu správnou loď na práci. Přístavy byly prázdné, a tak jsem se odklonil směrem do vnitrozemí, abych se po okreskách dostal na dálnici. Postupoval jsem po malých vzdálenostech, lidé pouze přejížděli z jedné vesnice do druhé. Vyprávějíc své plány řidičům, dostal jsem nabídku podílet se na práci v netradiční škole od samotné ředitelky, jedoucí po okresce.

   Škola byla v místě zvaném Tvind, které připomínalo spíše ubykace stavbařů Bajkalsko-Amurské magistrály. Několik dřevěných jednopodlažních domků, sportovní hala, bazén, fotbalové hřiště a dominantní větrný mlýn. Vše uprostřed lesa. Spolu s ubytováním a teplou stravou mi byl přidělen student, který mě zasvětil do smyslu centra a systému školení. Mladí lidé z různých koutů světa se zde školí na dobrovolnické práce v zemích třetího světa. Stráví šest měsíců přípravou na mise v Africe, Indii nebo Střední Americe. Teprve poté odjedou na skutečnou šestiměsíční misi ve vybrané zemi, nastavenou dvouměsíčním pobytem zpět v Evropě. Všechny tyto pobyty a školení organizuje a zastřešuje nevládní soukromá dánská humanitární organizace zvaná "Humana People to People" (HPP). Všechny podmínky se mi zdály optimální a tak jsem se ani dlouho nerozmýšlel. Zůstal jsem s vědomím vydržet až do konce. Ovšem ne za každou cenu. Podepsal jsem smlouvu, která mě k ničemu nezavazovala, kromě zákazu alkoholu a dodržení finančních podmínek. Měl jsem možnost kdykoli odejít, bez jakýchkoliv závazků.

O ŠKOLE A ORGANIZACI
    HPP provozuje síť škol pro problémové děti, speciální třídy pro uprchlíky, rodinné školy, školy pro přípravu nových učitelů a školy pro dobrovolníky, kterým se nadneseně říká Vysoká lidová škola cestovatelská. Můj příběh se týká posledně zmíněné.
V Dánsku má HPP 5 takových škol, po jedné jsou v Norsku a Anglii a dvě v USA. V současné době se budují další v Číně, Indii a JAR. Všechny školy jsou lokalizované na osamocených místech, případně v okrajových částech malých měst. Poloha školy je vždy zvolena tak, aby bylo možné udržet určitou separaci od okolního světa. Ředitelé škol, učitelé, vedoucí projektů v podporovaných zemích a někteří další spolupracovníci, jsou sjednoceni v jakési komunitě, která mají svá vlastní pravidla. Jedná se vlastně o soukromou společnost se statutem neziskové organizace. Své výplaty dávají podle hesla "Společný čas, společné peníze" do jednoho balíku, ze kterého se čerpá podle jiného známého hesla "Každému podle jeho potřeb". Člověk zde není považován za specifického jedince, ale za část masy, která má stejný úmysl. Všichni se mají navzájem rádi a největší potěšení jim činí pracovat společně. Partnerské nebo dokonce manželské svazky uvnitř HPP téměř neexistují. Pro své aktivity si nikdy nezvou odborníky a tvrdí, že vše mohou udělat svépomocí, když si práci naplánují, zorganizují a každý přiloží ruku k dílu. Každého přesvědčují, že je skvělý a že zvládne vše, jen když bude chtít. S velkým úsilím vytvářejí pocit nepostradatelnosti jedince a vnucují nadšení pro věc. Připadá vám to jako sekta ? Mně také. V Dánsku jsou z toho obviňováni a většina skandinávských občanů, včetně jednotlivých vlád, je nemají zrovna v oblibě.

Komunita, která si říká Teachers Group, byla založena na začátku sedmdesátých let, kdy skupinka Dánů prodala své majetky a vyrazili společně do Indie. Následovaly cesty do Afriky. Tito lidé na svých cestách zjistili, jak rozdílná je životní úroveň a rozhodli se pomoci rozvojovým zemím.

Aktivity na pomoc zemím třetího světa jsou nákladnou záležitostí a HPP na to musí shánět prostředky. Hlavním zdrojem je použité oblečení. Po celé Skandinávii a několika dalších zemích EU jsou rozmístěné kontejnery, kam lidé vyhazují nepotřebné oblečení. To se potom sváží do skladů, kde se dále třídí , balí do různých velikostí a distribuuje do obchodů. Nejlepší věci se prodávají zpětně v zemích, kde byly sebrány, horší putují do střední Evropy, ještě horší do východní Evropy a to nejhorší do Afriky. Další získané prostředky plynou od ambasád, mezinárodních humanitárních organizací, případně sponzorské dary soukromých firem. Oběh peněz je těžko kontrolovatelný a mimo to existují i další aktivity na získávání peněz jako jsou textilní továrny a továrny na výrobu parfumerie. Kam však putují peníze z těchto aktivit, a vlastně i z oficiálně přiznávaných aktivit, nemůže nikdo kontrolovat.

Dobrovolníky získávají na základě reklamních kampaní. Vylepují plakáty, dělají přednášky na školách a vydávají inzeráty v tisku. Pro zájemce pak v prvním kontaktu pořádají tzv. info víkendy, kde jim vysvětlují svoji činnost, kritizují anglické, francouzské nebo španělské kolonialisty a svoji snahu na zrovnoprávnění všech lidí. Působivý seminář, kterého jsem se zúčastnil i já, zanechává za sebou v průměru 50% přihlášených dobrovolníků, kteří víkend končí s přesvědčením, že mohou spasit svět. Na těchto seminářích však zaznívá pouze polovina pravdy. .

FINANČNÍ PODMÍNKY
    Byl jsem seznámen s finančními podmínkami studia. Mně v tu chvíli zbývalo v kapse asi 250,- DM, ale ředitelka školy jen mávla rukou a řekla mi, ať se s tím netrápím. Nebyl problém jí vyhovět.

   Reálné náklady na studenta jsou údajně 7000,- DKR/měsíc.Tato částka je rozdělena do tří složek. První, zvaná školní poplatek, je 2500,- DKR a měla by krýt náklady na stravu a ubytování. Platí se škole před nástupem do přípravy. Druhá částka, ve výši 1000 DKR, je jakési stipendium od HPP a je doručována škole každý měsíc od nástupu studenta do přípravy. Třetí, nejzajímavější a nejdiskutovanější složkou, je zbývajících 3500,- DKR a je nazývána jako fundraising, což by se dalo přeložit jako navýšení fondu. Tyto peníze se do školní pokladny vkládají během studijního pobytu v Dánsku. Způsob, jakým se očekává, že si bude student vydělávat, je pouliční prodej novin nebo pohlednic s humanitární tématikou, případně žádání o mince vhazované do přenosných kasiček. Výjimkou není ani prodej od domu k domu. Další možnost, která však není pro vedení škol oblíbena, je poctivá fyzická práce. Zde je možnost pracovat v obchodech nebo skladech použitého oblečení HPP jako dělník, závozník, řidič nebo prodavač (v případě znalosti místního jazyka a členství v EU). Další dělnické profese jsou dostupné na farmách nebo sběrem mechu. Důstojnější místo lze najít na přidružených školách HPP pro dánské problémové děti, kde je možné vykonávat nejrůznější drobné stavební práce, popřípadě místo řidiče či učitele a v nejlepším případě velice dobře placené místo počítačového odborníka. Na tento fundraising se vyjíždí 4x po dvoutýdenních intervalech během prvních 6 měsíců přípravy. Může to být ovlivněno výší vydělaného obnosu a u většiny dobrovolníků v přípravě se pracovní pobyty prodlužují. Poslední nezmíněné platby jsou úhrada zápisného 1500,- DKR a poloviny nákladů na letenku, očkování a pojištění 5500,- DKR. Když si to nyní sečteme, je před nástupem do školy nutno složit 8x2500 (měsíce strávené ve škole) + 5500 + 1500, což v celkovém součtu dává sumu 27000,- DKR. Celková částka získaná fundraisingem je 28000,- DKR a případný zájemce tedy před odletem na vybranou misi zaplatí škole 55000,- DKR. Pro zajímavost je to asi 270 000,- Kč.

PRÁCE BĚHEM PŘÍPRAVY
    Dostal jsem přidělený pokoj a zapojil se do denních rituálů spolu s ostatními. Všechny dny se svou strukturou velice podobají. Uklízí se, vaří, umývá nádobí, schůzuje se, čtou se studijní materiály z databáze na školních počítačích, pracuje se na udržování a zvelebování školního areálu, trochu se sportuje a večer se organizují společné zábavné programy. Důležité je, že se vše dělá společně. Takto jsem ve škole Tvind strávil 2 týdny a následovalo vyřešení finanční otázky. Do Tvindu tehdy přijela žena, která má na starost zprostředkování práce pro zájemce z chudších zemí nebo chudších poměrů.

   Obdržel jsem adresu jednoho bytu ve Stockholmu. Tam jsem se měl setkat s lidmi, kteří mi vše vysvětlí. Prý budu pracovat ve skladu použitého oblečení jako dělník. Vydal jsem se stopem na cestu do švédské metropole. Ve třípokojovém bytě nevelké rozlohy pobývalo dalších 15 zájemců o humanitární misi. Na druhý den jsem za doprovodu polského kolegy přišel do skladu, nahlásil se šéfovi a šel nakládat kamión. V dalších dnech jsem pracoval na třídících linkách nebo ve výjimečných případech jako pomocník v obchodech second hand. Mzda je počítána buď hodinově nebo úkolově v závislosti na druhu práce. Při úkolovce a velkém pracovním nasazení se dá za den vydělat až 1000,- DKR. Výplaty jsou však jen hra s čísly. Dostávali jsme jen nezbytné minimum na přežití a pomyslné výdělky byly převáděny na účet školy. Pracoval jsem takto 2,5 měsíce a během této fáze, kterou HPP nazývá Net-Up, jsem požádal o změnu školy na jiné místo v Dánsku, kam nastupovaly čtyři lidé z těch, kteří do Net-Up nastoupili chvíli přede mnou. Živobytí ve Stockholmu se mi velice zamlouvalo. Oblíbil jsem si to město. Práce ve skladu však už nebyla tak příjemná. Špinavé použité oblečení nijak nepřidává na zdraví...

O škole na vlastní kůži, práci v černé Africe a návratu do Evropy, se dočtete v článku vycházejícím během příštího týdne.

 
Související články
Dobrovolníkem ve světě
Dobrovolníkem na ekologických farmách - projekt WWOOF
 
Přečteno 1603x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
hustysona, Reagovat
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: