Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Balkán na motorce

Za zábavou do bývalého kempu

Milan Loucký / 19.06.2007
Mostar opouštím až v podvečer a mířím do Buny, vesnice v níž má být kemp. Tam mě omladina na skůtrech vysvětluje, že oba kempy, které tu byly, jsou od války zavřené. Ale nejsou uzavřené úplně, areály jsou volně přístupné a zdevastované. Lidi sem donáší odpadky, piknikují tady a podle obalů od kondomů si tu mladí & neklidní často vyznávají lásku .
 

Teď je v kempu jen jeden nocležník, a to jsem já.  Našel jsem si čistý plácek a prošel celý tábor. Před válkou to muselo být hezké místo pro dovolenou, teď tu ze země trčí dávno nefungující přípojky na elektriku, opuštěně stojí rozstřílené a rozbité chatky, přes řeku vede několikrát přelomený most, který kdysi fungoval jako jez. Teď se něj nesmí ani vstoupit.
V noci přes kemp furt někdo jezdí na skůtru, pár aut zastavuje v přítmí stromků. Jedno takové auto parkuje kousek ode mě a v rozsvícené kabině se k sobě radostně tulí on a ona -vypadá to na pikantní čumendu. Ale zrovna když to začalo být opravdu zajimavý, zhasli. Rozsvítili po 15 minutách a rychle odjeli.Takže sem si neužil ani co by voyeur.

Lákavý playback

Ráno si kemp ještě procházím, brodím se na druhý břeh a přes zpřelámaný most se vracím zpět. Je sice v dezolátním stavu, ale není podminován. Balím se a vyrážím, abych už v 8 byl před místním katolickým kostelem. Jsem totiž v chorvatské části BiH (Chorvati jsou katolíci), kde byla  v r.1992 vyhlášena Chorvatská republika Herceg Bosna. Její příslušníci, tedy bosenští Chorvaté tehdy bojovali proti Bosňákům, v r.’94 uzavřeli mír a společně pak šli proti Srbům. Tento státní útvar, krátce zvaný Herceg-Bosna, byl r. 1996 rozpuštěn, i když v srdcích spousty Chorvatů přetrvává. Kostel mě láká, protože až do vzdáleného kempu se z něj každou hodinu nese hezká zvonkohra. Ale v osm hodin slyším, že je to trochu jinak; kostel ještě není dostavěný a osazený zvony, zvonkohra je jen nahrávka pouštěná z repráků. U kostela je pomník obětem zabitým srbskými četniky v poslední válce.

Bosenské pobřeží

Odjíždím dál na JV, k Chorvatské hranici. Tam je ale fronta jak prase, tak se dobře dívám na mapu a dělám dobře. Pokud bych tady vjel do Chorvatska a podél pobřeží jel na jih, po pár kilácích zase vjedu do BiH  a potom opět do Chorvatska. Zde má totiž BiH svůj malý přístup k moři (pobřeží měří prý 20 km, ale to se mi zdá až moc) a tím zde rozděluje stát Chorvatsko na velkou severní a malou jižní pobřežní část. Na malých mapách tohle „rozdvojení“ nebývá ani zakresleno. Mě vede hlavní silnice do severní chorvatské části, odkud bych jel na jih a tedy přes tři hraniční přechody. Raději sjíždím na místní silničky, které by mě měly přivést k malinkému bosenskému pobřeží. V obchůdku a kavárně utrácím poslední KM a jedu po špatné okresce na Svitavu a Hutovo. Cesta je plná parádních výhledů, jedu přes majestátní kopce a přes místní vesničky; bosenští Chorvaté se chystají na nějaké oslavy, všude se stahují a porcují zabití berani, a vyvěšují chorvatské vlajky. Po nádherných serpentinách přijíždím k velké staré pevnosti, kterou nemám v žádné z map. Velká vstupní železná brána je zamčená, ale přelézám zdi a jsem uvnitř. Je slunečný den a z pevnosti pozoruju okolní hory a údolí. Moře odtud nevidím, ale podle vlahého mořského vzduchu je jasné, že se už brzy smočím v Jadranu. Cpu se obrovitýma ostružinama, které rostou všude podél téhle nefrekventované silničky a bez motoru sjíždím z kopců. Už vidím pobřeží a moře, idylku trochu kazí obrovská smetiště a vrakoviště.  Hranici chci přejet v Duži, ale malý přechod, tvořený unimobuňkou a závorou je jen pro místní a já musím do Chorvatska přes Neum.

 
Předchozí díly
1. Maďarská realita
2. Srbské trendy a manýry
3. Srbská pomocná ruka
4. Srbská hlasitá tichá pošta
5. Bosna a Hercegovina
6. Sarajevo
7. Minová cesta do Mostaru
Následující díly
9. Chorvatsko a Černá Hora
10. Albánie a Makedonie
11. Silniční pravidla v Albánii
12. Albánie bez orlů
13. Makedonie
14. Bulharsko na motorce
15. Rumunsko po dvou letech
16. Domluva s Maďary
17. Předčasný konec cesty
 
 
Přečteno 1659x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: