Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Pobaltí na motorce

Estonsko a jednodenní Helsinki

Lenka Prokopová / 14.09.2005
Překračujeme lotyšsko-estonské hranice a vyrážíme směr Parnu. Zase rovná silnice, žádná zatáčka. Rozdíl je ten, že Estonci už z peněz EU mají silnice opraveny, v Litvě a Lotyšsku akce ještě probíhá. Celkově je Estonsko z pobaltských zemí nejvyspělejší a taky nejdražší. Ceny jsou však srovnatelné s českými.
 

Zahrada – kemp s 5 hvězdičkami

Chceme přespat v nějaké vesnici. Na zahradě vedle námi vyhlédnutého místa někdo je, tak se ptáme, zda tady můžeme přespat. Mladík mluví anglicky: „Za plotem? Ne, to ne! Tady na zahradě, to je bezpečnější.“ Parkujeme teda motorku dovnitř a náš nový hostitel nám na zahradě doporučuje to nejlepší místo, aby nás náhodou ráno nebudilo vycházející slunce. Zjišťuje, zda něco nepotřebujeme, kdy vstáváme a my klidně usínáme. Vstávat o půl osmé, jak jsme našemu hostiteli ohlásili, jsme nestihli. Jeho to asi znervóznilo, protože asi o čtvrt hodiny později šmejdil po zahradě, a když jsem vystrčila hlavu ze stanu, významně ťukal na hodinky. Ne proto, že nás měl za lenochy, ale protože na půl osmou nám přichystal královskou snídani – sýry, salámy, párky (bohužel už studené), paštiku, ryby, chleba. K tomu jeho zážitky vojáka z povolání, který bojoval v Iráku.

Estonské ostrovy a poloostrovy

Naším dalším cílem je ostrov Saaremaa. Za trajekt platíme 30 EEK za motorku, 35 EEK za osobu. Ostrov je hustě zalesněný, jsou tam zachovány původní estonské vesnice, nefunkční dřevěné větrné mlýny. V průvodci zní zajímavě taky kráter po meteoritu, ovšem ve skutečnosti je to jáma plná špinavé vody. Více nás zaujalo estonské pivo Sake. Po všech těch vodách s pivním nádechem si fakt pochutnáváme. Jedeme do města Kuresaare, prohlížíme si hrad a míříme do neprobádaných končin na břeh poloostrova Sörve. Trápíme motorku na štěrkové silnici a výsledkem je špinavé pobřeží a vesnice, která nestojí ani za zmínku. Projíždíme ostrov zpátky, za trajekt platíme dalších 100 EEK a jsme na pevnině.
Je 10 hodin večer, ale my chceme jet dál. Stmívat se začíná až kolem 22.30 h, takže vidíme západ slunce pohlcený mlhou, která se drží nízko nad zemí. Fotím a je to nádhera. Zastavujeme až před půlnocí, úplně promrzlí. Stan stavíme u školy na běžecké dráze a doufáme, že Estonci nejsou nadšení sportovci.

Tallinn

Dopoledne dorazíme do Tallinnu. Dušan má starosti se zadní pneumatikou, je totálně sjetá a nikde žádný servis. Nemáme představu, jestli bychom při našem nízkorozpočtovém způsobu cestování měli na její výměnu vůbec dost peněz. Nálada se tím trochu kazí, ale světlé, barevné centrum Tallinnu nás docela uklidňuje. Jsme ale slabí a unavení, hledáme nějakou levnou jídelnu. Nic takového nenacházíme, takže končíme u drahých zákusků.
Jedinečným zážitkem byla pravoslavná mše, na které jsme se již dosti unavení ocitli. Připomínala nám divadlo – aktér vstupuje na scénu, něco odříká, odchází za ikony. Přichází další, aby provoněl místnost kadidlem. Odchází. Objevuje se další aktér. Zase něco drmolí. Ze zlata kolem přechází zrak a nevíte, na co se dívat dřív. Hra nám připadá zmatená, ale nechce se nám odejít. Jedna z účinkujících, modlící se babka, má na nohách zářivě bílé tenisky. Další se pružně uklání jako mladá dvacítka. Jiný kraj, jiný mrav.
Přespat chceme co nejblíže Tallinnu, další den nás totiž čekají Helsinky. Vjíždíme do nějaké boční uličky na předměstí a ocitáme se nejspíš v milionářské čtvrti. Krásné nové domy, přijíždí auto, dálkovým ovládáním si otevře garáž a my jdeme navazovat kontakt. „Mohli bychom přespat tady za plotem?“ ptáme se anglicky. Chlapík se diví, co to po něm chceme, proč za plot, vždyť přece můžeme přespat na jeho posekaném trávníku před domem. Akorát se zeptá, v kolik vstáváme, a víc si nás nevšímá.

Dokonalé Helsinki na 1 den

Ráno vyrážíme zpět na tallinnský terminál, abychom zaparkovali motorku na placené, tudíž snad i hlídané parkoviště. Brašny a stan necháváme ve skříňkách celkem za dvě eura. V 8.15 vyplouváme do Helsinek. Za tři hodiny jsme na místě. Propleteme se přístavem, obdivujeme suvenýry z voňavého dřeva a jantaru, o tolik dražší než v pobaltských zemích, a procházíme město. Vysoké klasicistní domy, široké chodníky, takže do nikoho nevrážíte, i ta nejzastrčenější ulička je upravená, vše jak má být. V devět večer se vracíme. Už nám chybí ta nedokonalost Pobaltí.

Dunlopův pomník

O půlnoci jsme v Tallinnu. Dušan jde pro motorku a já se vyptávám kolemjdoucích mužů, kde se obvykle v Tallinnu konají závody motorek. Dušan chce totiž vidět místo, kde se zabil Joey Dunlop. Jenže nikdo nic neví. Poslední naše naděje je benzínka. Jenže tam sedí dvacetiletá holka, která vypadá, že ji spíš zajímá estonské Bravo než cokoli jiného. Jenže tahle Bravo-girl ví přesně to, co potřebujeme. Na mapě nám ukazuje Piritu, tallinnské předměstí, kde je závodní okruh, a tam už Dunlopův pomník určitě najdeme. Přespáváme na okraji Tallinnu. Ráno se ptáme prvního člověka, jestli neví, kde se Dunlop zabil. Chlápek sedá do auta, máme ho následovat. Asi po půl kilometru zastavuje, jsme na místě. Kolem kmene stromu, o který se Joey zabil, je omotaná irská vlajka, a na pomníčku pár fotek a vzkazů. Necháváme tam taky křížek koupený u Hory křížů a jedeme dál.
Zastavujeme v Tartu. Klidné univerzitní město, kde je pro nás největší atrakcí malý pokoj na půdě univerzity. Zde byli zavíráni studenti, kteří udělali nějaký přestupek – hrubě se chovali k ženě, neposlechli školníka, nevrátili včas knížky půjčené v knihovně.

Příliš zašlé Kallaste

Města už nás unavují, míříme k 50 km vzdálenému jezeru Peipsi, rusky Čudské jezero. Zapadlá vesnice Kallaste, kde žijí pouze Rusové se svou starověreckou vírou. Kallaste je šílená díra s rozbitými silnicemi, opuštěným kravínem, oprýskanými šedými paneláky, před kterými jsou hromady dřeva na topení, rusky mluvící děti prohánějící se na kolech a s velkou cedulí informační centrum. Určitě bude někdy známým turistickým místem - zajímavý je červený pískovec na pobřeží, staré venkovské domy, pláž u jezera. Dovedu si tam představit hospůdky a obchody se suvenýry – ale to už bude úplně jiné Kallaste, než jaké jsme viděli my.


Energetický pahýl

Další den nás jemný déšť provází až do města Otepää, které je v zimě lyžařským střediskem. Průvodce nás nalákal na krásnou přírodu kolem jezera (ve skutečnosti šlo o normálním jezero s normálním okolím jako kdekoli jinde) a na energetický sloup, kde údajně můžeme dobít naši ztracenou energii. To jsme potřebovali. Jenže sloup byl ohoblovaný dvoumetrový kmen, ze kterého na nás nesálala energie, ale zklamání.

 
Předchozí díly
1. Průjezd Polska do Litvy
2. Litevská pohostinnost a lotyšští veksláci
Související články
Doprava v Pobaltí - stop, bus a železnice
 
 
Přečteno 1725x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: