Ženy na cestách

    Nejhorší je situace v některých muslimských zemích. Věčně neukojení muslimští muži v Íránu a Pákistánu jsou vlivem náboženské propagandy a zkresleného obrazu žen v místních masmédiích přesvědčeni, že každá cizinka je na potkání svolná k čemukoli. Podle toho se k vám také budou chovat. Pokud nebudete opravdu důsledné, vysvětlí si vaše odmítání milostných návrhů jako součást hry - domnívají se, že je ve skutečnosti chcete, jen se to stydíte otevřeně přiznat. Samotným ženám proto pozemní cestu na východ přes Írán, Pákistán či Střední Asii a procházky v těchto zemích bez mužského doprovodu rozhodně nedoporučujeme. Pokud se sem ale vydáte s partnerem či ve větší skupině, není třeba obávat se ničeho horšího, než je občasné pokřikování a obtěžování. Mnohem lepší je situace v Kašmíru, Malajsii a Indonésii, kde nejsou muslimští muži tolik dotěrní. Ženy ve dvojici se sem proto s výjimkou opuštěných míst mohou odvážit i bez mužského doprovodu. V hinduistické Indii, buddhistickém Thajsku, Nepálu, na Srí Lance a v dalších zemích je situace podobná, jako v Evropě. V Indii budete jen na potkání dostávat vážně míněné nabídky k sňatku, a občas vás bude v noci někdo lákat do svého hotelového pokoje (stačí ho ale jen ústně vykázat do patřičných mezí).

    "Vaši" muži by vás měli v muslimských zemích stále doprovázet a snažit se dávat okolí co nejvíc najevo, že jste "jejich". Ideální je tvrdit, že jste sourozenci či manželé, pak si k vám nikdo nic nedovolí. Někteří cestovatelé ale celkem oprávněně namítají, že je to úplně zbytečné lhaní - svůj účel prý úplně stejně splní důrazně pronesená informace, že jste spolucestovatelova přítelkyně a že jste tedy pod jeho ochranou. Velmi důležitým preventivním opatřením proti opatření je také pečlivé dodržování zásad islámské mravnosti, především pokud se týče oděvu - vhodné oblečení, respektující místní zvyklosti, dokáže v tomto směru divy. Teoreticky byste měly být v muslimských zemích vždy zahaleny od kotníků po krk s vlasy schovanými pod šátkem, v praxi ale většinou postačí dlouhá sukně či plandavé široké kalhoty, doplněné volnou košilí, zahalující vaše tělesné křivky (někde se tento komplet prodává pod jméněm salwár kamíz). Nechte se inspirovat tím, co nosí místní ženy. Nepřípustné jsou odhalené nohy a trička s krátkými rukávy - žena v kraťasech si v muslimské zemi o obtěžování a osahávání sama říká a dobře jí tak (je to totiž zhruba na stejné úrovni, jako vydat se doma do ulic "nahoře bez"). Slušně oděnou cizinku, která neprovokuje, naopak skoro všichni místní muži respektují a chrání.

    Respekt také vzbudí snubní prsten, nebo aspoň jeho imitace. Vyhýbejte se pohledům z očí do očí, které mají vyzývavý nádech (pomohou sluneční brýle). Pokud se vedle vás ve vlaku nebo autobuse posadí muž, položte mezi vás zavazadlo. Potřebujete-li pomoc nebo radu, obracejte se vždy na ženu, aby to nevypadlo, že chcete oklikou vzbudit mužský zájem. V přeplněných nočních vlacích a městských autobusech se proti obzvláště dotěrným mužům osvědčil odznak nebo spínací špendlík, který můžete nosit ukrytý v šatech. Ruka, do které jej hluboko zaryjete, si už další šátrání po vašem těle určitě rozmyslí.

    Emancipace a feminismus se v Asii nenosí. Samotné ženy a dívky se tu proto nevyhnou zvědavým otázkám. Domorodci nechápou, jak to, že dceru nedoprovází otec a ženu manžel, který za ni přece odpovídá.. Můžete tvrdit, že na vás mužský doprovod čeká v hotelu, nebo v sousedním městě. Při jakémkoli obtěžování většinou stačí spustit povyk. Ze strany muže jde totiž o překročení místních přísných společenských norem a okolí bude stát jednoznačně na vaší straně.

    Být ženou má ale na cestách i svoje výhody. Například v Indii existují na nádražích speciální dámské pokladny a čekárny, kam nemají muži přístup. Vlaky zde mívají dámský vagón, v němž jsou ženám vyhrazena zvláštní sedadla, která jim musí muži na požádání uvolnit. Také v městské dopravě mají ženy v některých asijských zemích vyhrazená místa.