Kolem světa v Holešovicích - Holiday World 2003

Desítka autobusů lemuje cestu k bílému stanu s červenými strážci. U vchodu do stanu vidím první nástrahy - opékané klobásy s dobře promaštěnými hranolkami. Odolávám a s kouzelným lístkem v ruce je mi dovoleno vstoupit do úzkých uliček plných ostrých loktů a barevných katalogů.

Po prvních krocích mám pocit, že dle umístění země a cestovky bych se do Thajska dostala nejlépe na kole. Do Las Vegas trajektem, a pokud možno přes Ústí nad Labem. Také Řecko má od Electry hodně daleko a do Polska je nezbytné jet poute s dekou či kufříkem od paní X, která podle přítomnosti dvakrát v každé hale plus ve foyer letos expandovala do celého světa. Pokud budete jako správný Čech koukat do země a ne kolem sebe, narazíte po sledování bílých stop s modrým logem na odborný časopis o cestování, který vám, jako běžnému občanovi, není určen. Při pohledu vzhůru (před sebe někomu leda tak vykoukáte záda) dohlédnete na nejvyšší vrcholky vybraných turistických centrál a cestovek. 

Poté, co jsem obešla všechny stánky a dosáhla řádné dezorientace, nacházím útočiště ve stanu s názvem Konferenční centrum. Setkávám se tam s podivnými duchy, kteří shazují zavěšené fotografie Jana Šibíka s názvem Ďábel v nás. Poté trávím chvilku na voru s panem Ingrišem při plavbě přes Pacifik. Při zpáteční cestě do reality zakopávám o tašky nacpané katalogy. Ve frontě na pití sleduji, jak si starší pár balí ukořistěné plakáty do časopisu Kalimera. Držím se pevně stánku a spokojený pár sleduji. Při pohledu na ně se pohybuji v čase. Patnáct let zpátky. Stojí u sloupu obaleného panelem Treknetu a Kalimery a dohadují se, jak poberou nastřádané materiály. Spolu se mnou je z plakátu Kalimery pozoruje otrhaný chlap v prstem v puse. Směje se jim.
 Odcházím z výletu s prázdnýma rukama. Jsem špatný návštěvník veletrhu. Nemám plnou tašku letáků. Mám však pocit zamotané hlavy. Ale v jednom mám jasno. Ingriš si zaslouží založení nové rubriky na Treknetu - Osobnosti.