Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Turistika > lyže a sněžnice

Běžkařská hra s počasím na Ramzové

Filip Černoch / 14.01.2004

Tak placatku plním rumem jen já. Všichni ostatní se z běžkařské výpravy vymlouvají, straší je odborníky očekávaný vítr dosahující v horách 80 km/hod. Moje důvody vyjet jsou ale mnohem přesvědčivější – chci se blýsknout novým lyžařským vybavením.

Ramzová mě vítá čerstvou sněhovou pokrývkou, je jasno, jen hřeben se topí v těžkých mracích. Pouštím psa a vydávám se vzhůru neprošlapanou cestou podél sjezdovky. Během následujících 500 výškových metrů proklínám stopu - nestopu, zhoršující se viditelnost a vysmáté sjezdaře na sedačkové lanovce. Bety (pes) řeší pohyb hlubokým sněhem po svém – zařazuje se těsně za mě, takže mi neustále přišlapává patky lyží. Vůbec nepochybuji o jeho plánech naskočit vzadu na mé běžky a nechat se vyvézt až nahoru.
Na Čerňavě se lanovka lomí, končí tu i „cesta“, dál pokračuje už jen úzká lesní stezka. Vítr zesílil, o viditelnosti nemůže být ani řeč, ledové krupky štípají do obličeje. Na nekrytých vyhlídkových místech se hlubokým sněhem prodírám jen podle citu – nevidím vůbec nic. Utahaný a zmrzlý nakonec stavím lyže vedle horské chaty na Šeráku a jdu se dovnitř zahřát. Bety musím omést košťátkem, jsou z ní vidět jen oči. První outdoorová direktiva zní: dodržovat pitný režim. Dávám si tedy dávku energetického zlatého moku. V chatě jsem takřka sám, u stolů posedává jen pár otužilých kmetů. Možná jsou tu od loňska. Můj další plán je však jasný – po žluté směrem na Jeseník.
Vylézám z vyhřáté chaty a ostrý vítr mi s překvapivou lehkostí proniká až na kůži. Horský bůh počasí nabírá plné hrsti ledové tříště a sráží mě s ní k zemi. Jedu přímo proti větru, oči mám plné slz z hledání žluté značky. Vítr mi strhává kapuci, a ve chvíli, kdy bojuji se zamrzlým zipem, mě tlačí pozpátku do kopce. Humor ztrácím spolu s poslední shlédnutou žlutou značkou. Zběžná rekapitulace situace: vězím uprostřed sněhové bouře kdesi na Šeráku, žlutá značka se ztratila a díky chladu se mi podstatně zhoršuje koordinace, přestávám mít řídící moc nad mými lyžemi. Pokud se však pustím směrem dolů, musím být během pár minut z nejhoršího venku.
Sklon svahu je stále strmější. Aby ne, nejedu po louce, ale po sjezdovce! Sloupy lanovky mě míjí rychleji a rychleji, lyže ovládám jen do té doby, než vjíždím na vyfoukanou zledovatělou plotnu. Z boku musím vypadat jako el Koyote z populárního komiksu s nasazenými raketovými lyžemi. Snaha na ledu plužit je směšná. V této rychlosti stačí drobná terénní nerovnost a už letím vzduchem. Během soukromé chvilky bolesti po dopadu sotva cítím druhý náraz – Bety běžela těsně za mnou a nestihla to ubrzdit.
Na cestě dolů mě čeká už jen několik drobnějších pádů. Můj předchozí odhad se nicméně ukázal správný - stačilo sjet asi 300 výškových metrů do příznivějšího počasí. Průzkum škod odhaluje mírně poškozené vázání a lehce nefunkční zápěstí. Dalších pár dní budu u polévky držením lžíce připomínat důchodce postiženého třesavkou.

Předtím, než mě začnete odsuzovat jako nebetyčného pitomce a adepta na výlet vrtulníkem horské služby, je třeba si uvědomit některá fakta. Přestože byly podmínky na lyže mírně řečeno nepříznivé, skutečné nebezpečí více méně nehrozilo – stačilo sundat běžky a prostě jít dolů – ze Šeráku se na každou stranu dá někam dojít. Extrémní počasí navíc bylo jen od určité výšky. Dole jen sněžilo a foukal přijatelný vítr. Nebezpečí úrazu hrozí vždy a je třeba být na ně připraven – mobil a lékárnička. Při zhoršeném počasí také jezdí mezi Ramzovou a Šerákem skútry horské služby.