Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Norsko, panenský ráj severu

Oslo, stanování a fjordy

Petra Jiřinová / 26.04.2010
Pokaždé, když jsem slyšela Norsko, vybavila jsem si fjordy a zimu. Netušila jsem však, jaká úžasná místa tato země skrývá. Naše cesta začala v pátek 10. července 2008 zrána. Rychle dobalujeme poslední nezbytnosti a vyrážíme směr Německo.
 

Trajektem do Švédska


Předem zaplaceným nočním trajektem jsme se dostali ze Sassnitzu do Trelleborgu. Cesta dlouhá 4 hodiny nás stála okolo 130 eur (což je cena za auto vč. devíti osob). Pro větší pohodlí si lze připlatit asi 30 eur i za kajutu, myslím ale, že to není potřeba. Dá se vyspat na křesílkách, někteří si dokonce během naší plavby na zemi rozdělali spacák a karimatku. Uprostřed noci se autem vydáváme směr Oslo. Cestu do hlavního města zpomaluje nejvyšší povolená rychlost na dálnici – pouhých 110 km/h. Příjemně překvapí však množství odpočívadel, která jsou téměř na každém patníku. Jsou upravená a zpravidla vybavená stolečkem a židlemi, v mnoha případech i záchodem.

Na skok do hlavního města


Do Osla jsme dorazili kolem desáté ranní. Zaparkovali jsme na placeném parkovišti u moře a vydali se na prohlídku města. Počasí ten den bylo příjemné, naprosto ideální na poznávání hlavního města. Největší zajímavostí je asi park s nahými sochami od Gustava Vigelanda. Po prohlídce města nastává problém s ubytováním. Zarezervovaného jsme neměli nic, odjíždíme. Silnice u výjezdu z města je zpoplatněna, není to však finančně nic zatěžujícího.

Kde přespat


Po velmi úporném hledání dál na sever nacházíme plácek u jezera Mjosa poblíž města Hamar. Místo není k přespání úplně ideální, nicméně postačilo k tomu, aby se člověk vykoupal po dlouhé cestě v jezeře a odpočinul si. Velikou výhodou nejen Norska ale i jiných skandinávských zemí je možnost bezplatného noclehu téměř kdekoliv. Klidně si můžete postavit stan i u někoho na soukromém pozemku, jedinou podmínkou však je mít stan minimálně 150 metrů od obydlí. V našem případě zde byla sice cedule „No camping“, my ji ale výjimečně porušili.

Olympijský Lillehamer


Nutno dodat, že na cestu jsme jeli nezatíženi plánem, co který den se bude dít apod. Měli jsme vytipovaných pár „highlightů“, které jsme chtěli vidět, ale načasování se dělalo za pochodu. A tak, když se nám při cestě na sever připletl do cesty Lillehamer, hostitel ZOH 1994, neváhali jsme a navštívili jej. Hezky jsme si vyšlápli pěšky až na vrcholek skokanských můstků a kochali se pohledem na město. Pro ty, kteří nechtějí šlapat schody podél můstku, je tu i lanovka. Cena příliš lidová není.

Kempy se schránkou


Po opuštění města nás silnice E 6 vede malebnou krajinou. Dnešní noc trávíme v kempu u řeky, pár desítek kilometrů od národního parku Jotunheimen. Při příjezdu nás nečekala žádná vrátnice nebo něco podobného, jen budka se schránkou a ceníkem. Každý uživatel kempu vyplnil lísteček a s určitým finančním obnosem jej vhodil do schránky. Počasí se trochu zhoršuje, teplota klesá a bez mikiny, bundy a dlouhých kalhot by to zvládl asi jen opravdový otužilec. O to horší bylo pomyšlení na večerní koupel v ledové řece. V kempu byly pouze suché záchodky, ale sprcha ne. A aby toho všeho nebylo málo, začali nás tu otravovat nesnesitelní komáři.

Kemp nás vyšel na 90 NOK (kurz koruny byl 3 norské ku 1 české). Docela nás překvapila důvěřivost místních lidí. Kempy se cenově pohybují od 90 do 120 NOK, záleží na atraktivitě místa.

NP Jotuhneimen


Ráno prší… Je i docela zima. A člověk má pocit, že vstávání z teplounkého spacáku je to poslední, co se mu chce. Chtě nechtě jsme nakonec vstali, i když o dost později, než jsme měli v plánu. Vydali jsme se na jih po silnici číslo 51 a dojeli do Gjendesheimu. Princip platby téměř plného parkoviště je stejný jako v kempu – peníze se hodí do schránky. Parkovné činí zhruba 40 NOK. Z Gjendesheimu se dá jet na výlet lodí, dopoledne jezdí i docela často. Odveze vás za půl hodiny do půli jezera a pěšky se pak šest hodin dostáváte zpátky. Nám loďka ujela, proto jsme se vydali na pěší výstup přes Bessegen kolem úžasného jezera Gjende. Cesta byla náročná, na úpatí mezi jezery by se dala srovnávat již s lehkým lezením. Ale výhledy, které se člověku naskytnou, jsou perfektní. Dole u jezera mohlo být kolem 16 stupňů, nahoře však pěkně foukalo. Všude kolem se honily černé mraky, my naštěstí nezmokli. Túra nám trvala přibližně sedm hodin, ale musím podotknout, že já nejsem opravdu zdatný sportovec.

Sjezdovka v provozu


Další den opět prší. Po čase se ukázalo, že průběh počasí je téměř stejný. Dopoledne prší a odpoledne se to relativně dá. Rychlost změny z deště na slunečno je opravdu neuvěřitelná.
Jedeme po silnici číslo 15 kolem jezera Langevatn. Odtud se v Grotli vydáváme na 27km trasu po R 258, což je jedna z nejstarších cest v Norsku. Po odbočce se i v parném létě dostaneme do podmínek takřka zimních. Náhorní plošina Strynfjell působí dojmem měsíční krajiny. Všude kolem jsou ledovce, vodopády a hory tyčící se do výše 2000 metrů. Silnice je velmi úzká, posypaná štěrkem. Jakékoliv setkání s protijedoucím autem je nepříjemné. Je strašná zima, teplota na teploměru rapidně klesá, až se zastaví na konečných 5 stupních nad nulou. Na jezeře plavou ledové kry, sněhu tu je přes metr a dokonce jsme objevili lyžařskou sjezdovku v provozu. Chvíli si s námi pohrávala myšlenka půjčit si v červenci lyže a jít hoblovat svah, ale nakonec jsme tuto myšlenku zavrhli.

Stanování u fjordu 


Po napojení se zpět na silnici 15 se cesta dále dělí – máme možnost vydat se na vyhlídku Dalsnibba ve výšce 1495 m n. m, odkud by měl být krásný výhled na fjord. Je tu plno autobusů a cesta na vyhlídku nepatří k nejlevnějším. Proto volíme druhou cestu, která vede do Geirangeru, města ležícího u stejnojmenného fjordu, který je považován za jeden z nejhezčích a nehlubších v celém Norsku. Ve městečku je přímo kemp se sprchou a normálními záchody. My však kemp míjíme a stanujeme kousek za městečkem na příjemném plácku. Ukáže se, že místo je poměrně atraktivní, protože si k nám později přistaví stan i partička Poláků. Konečně se jdeme po 4 dnech vysprchovat v teplé vodě. Cena sprch je asi 10 NOK za 5 minut teplé vody.

Lodí po Geirangeru


Ráno opět prší. Bylo to už k vzteku, protože jsme měli naplánovaný pěší výlet na vyhlídku k vodopádu Sedm sester. Cesta vedla podél fjordu lesem, chvílemi po kluzkých kamenech, chvílemi bahnem. Netrvalo dlouho a měla jsem naprosto mokré a špinavé kalhoty. Když jsme dorazili na vyhlídku, vysvitlo i na chvíli sluníčko a byla duha. Ostatně už asi tak pátá, kterou jsme v Norsku viděli. Z vyhlídky jsme sestoupili až k vodě k jakémusi provizornímu „přístavu“. Žádný jízdní řád lodi tam nebyl. Lidé ano. Postupně však začali mizet v privátních člunech, které si objednali ve městě na určitou hodinu. A my pochopili, že pravděpodobnost odjezdu nějakou lodí je mizivá. Tomáš chtěl jít zpět pěšky, já chtěla čekat. Tak jsme čekali… A čekali… Až asi po dvou hodinách přijela loď a nabrala nás. V tu chvíli mi spadl obrovský kámen ze srdce. Kupodivu po nás ani nikdo nechtěl peníze, tak jsme měli plavbu po fjordu kolem vodopádu zdarma.

Trolí Trollstigen a Trollveggen


Z počasí začínáme mít mírnou depresi. Naše žalostné pohledy k obloze a občasné radování z malých modrých ploch mezi černými oblaky mluví za vše. Je kolem 15 stupňů, tedy žádný hic. Na horách kolem se stále drží sníh. Přijíždíme k Trolí stezce (Trollstigen), která je proslavena jedenácti zatáčkami doslova zakousnutými v prudkém svahu. Zezačátku jsem chtěla spočítat, zda je zatáček opravdu jedenáct, ale asi po čtyřech jsme uvízli v zácpě díky nespočetným autobusům, které tu pendlují s turisty. Když jsme se konečně pohnuli z místa, na počítání jsem úplně zapomněla, a tak mi nezbývá věřit, že jich je opravdu tolik. Po pár ujetých kilometrech se před námi tyčí Trollveggen (Trolí stěna), nejvyšší kolmá stěna Evropy měří 1000 m. Norové mají troly hodně v oblibě, existuje i místo zvané Trolltunga – trolí jazyk, na jihu Norska. Ale my opouštíme vše, co má s troly cokoliv společného.



 
Následující díly
2. Severní polární kruh, Lofoty a domů
Související články
Práce na farmě v Norsku
Stopem za polární kruh
Jak ušetřit v Norsku za jídlo
Na kolech po Skandinávii
Severní polární kruh, Lofoty a domů
 
 
Přečteno 8814x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: