Jak se láme přehazovačka

Kde se vzali, tu se vzali, stojí u nás tři Rusíni. Jeden nesmělý, jeden ožralý a jeden strašně chytrý. Strašně chytrý má s sebou koně a hned se nám vrhá na pomoc. Moc velkou radost z toho nemáme. Takovouhle přehazovačku vidí zřejmě poprvé v životě a jeho recept na opravu je jednoduchý. „Co nejde opravit silou, půjde opravit ještě větší silou.“ Svýma obrovskýma rukama všechno hned začíná trhat, kroutit, lámat a ohýbat. Několika světovými jazyky na něj křičíme, ať toho nechá, ale on neslyší. Dá nám hodně práce přesvědčit ho, že s sebou máme nářadí. Odmontováváme přehazovačku, zkracujeme řetěz a ty, Dane, holt nebudeš moci přehazovat. Ze srandy navrhujeme Strašně chytrému, že s ním vyměníme poškozené kolo za jeho koně. On je ale poctivý, ohýbá koni nohu a ukazuje, že není podkovaný, že by nám byl k ničemu. A pak, snad aby ukázal, kdo je pánem situace, vykrucuje koňovu ohnutou nohu do strany, což koně určitě bolí, vyvádí z rovnováhy a málem padá do škarpy na zem. Raději se urychleně vydáváme na cestu. „Ty, Dane, takhle rychle sem tě na kole do kopce ještě jet neviděl.“

Ukrajinská myčka

Přehoupli jsme se sedlem v nadmořské výšce kolem osmiset metrů, projeli chuďoučkou vesničkou a na zeleném paloučku u dravé říčky vaříme oběd. Na druhé straně říčky se popásají strašně zvědaví koně. Brodí na naší stranu, a během chvíle nám jeden z nich olizuje ešusy.

Trhací pes

Proplétáme se po silnici dalším stádem krav. Už jsme skoro na konci, když Tintí jedoucí poslední, začal až hystericky křičet „Jeď, vole, jeď!!“ Psisku pouliční vizáže, hlídající stádo, se přestalo líbit, že se mu v něm potulujeme a s vyceněnými tesáky se nám to jal vysvětlovat. Být pokousán psem není žádná výhra, natož tady. Šlapeme, seč nám síly stačí. Jen co jsme opustili stádo, nasadil si pes masku flegmatika a šel se zase pelešit do škarpy. Dvě pasačky, holčičky školního věku, se mohly z nastalé situace potrhat smíchy.