Průjezd Polska do Litvy

V sobotu pokračujeme v jízdě přes celé Polsko. Za Varšavou se cesta vleče – nekvalitní asfalt, vyjeté koleje, silnice se opravuje. Často nás na hlavních tazích brzdí semafory - průjezdný je jen jeden pruh.

Litva

K večeru přijíždíme na polsko-litevskou hranici. „Á, Lenka, á, Dušan,“ prohlásí litevský celník a jsme v Litvě. Žvýkající černé krávy nás provázejí kolem silnice stejně jako v Polsku. Taky zima a únava setrvává. Jenom benzín je levnější – něco málo přes 3 lity, což je asi 26,50 Kč / l. Přespáváme za městečkem Marijampole a ráno míříme na Kaunas - upravené město, tiché, klidné, s opravenými domy s rozkvetlými balkony. Na kaunaském hradě nás sice vybavili letáčky, ale schody na věž končí zavřenými dveřmi a výhledem na opravené hradby a trávu. No, ještě že za to nic nechtěli.
Pár kilometrů od Kaunasu je klášter. Chceme nechat motorku na parkovišti, ale dává se s námi do řeči borec sedící ve vedlejším autě. Ukazuje nám fotky závodníků, představuje se jako direktor servisu Yamahy z Kaunasu a radí nám parkovat raději u hotelu. Není tu prý bezpečno. Večer se přesunujeme směrem ke Klaipedě a přespáváme ve vesnici u rozestavěného domu. Ráno stavbu obcházejí zedníci, zatímco my si v ešusu vaříme polívku. Jenom nás z povzdálí pozdraví, zvědavě si prohlížejí náš stroj a rokují, aniž by cokoli začali dělat.

Poloostrov Kurská kosa

Vyjíždíme na na poloostrov Kurská kosa. Cesta trajektem trvá pět minut, platíme 15 litů za řidiče a 3 lity za pasažéra. Ekologický poplatek za vstup do parku – dalších 7 litů. Kurská kosa je turisticky atraktivní, takže se procházíme po promenádě jako někde na jihu Španělska, míjíme příjemné restaurace a zkoušíme žuvis – uzenou rybu, kterou prodávají místní ve svých garážích. Projíždíme poloostrov až k ruské hranici, koupeme se na nudistické písčité pláži, procházíme se po písčité duně, která stejně jako celý poloostrov možná za nějakých 200 let úplně zmizí v moři. Duna je přístupná jen částečně, pak je oddělena páskou, za kterou stojí hlídač. Kdo se přiblíží, na toho hlasitě zapíská a nekompromisně ukáže směr povoleného pochodu.
Kurská kosa stojí za to, přístavní město Klaipeda je pravý opak. Nic tu není, takže co nejrychleji mizíme. Další zastávka je v letovisku Palanga. K městečku se blížíme až k večeru. Vítají nás místní obyvatelé sedící podél silnice, v ruce drží ceduli s litevským nápisem nabízejícím ubytování. Projdeme se promenádou mezi stánky, restauracemi, kolotoči a všemožnými atrakcemi až k dřevěnému molu a fičíme dál. Lidí nabízejících nocleh už rapidně ubylo, zůstaly jenom starší ženy, které si buď odevzdaně lebedí na židli nebo sedí v malých hloučcích, drbají a na kšeft kašlou.