Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Půl roku v Africe

Jak jsme nevystoupili na Mt. Bingu

Lucie Kinkorová, Petr Drbohlav / 23.04.2003

Joseph si s sebou na týdenní pochod horami nese asi 10 kg mouky, mačetu, pláštěnku a kanistr s čirokovým pivem. Neustále prší a do základního tábora přicházíme po šesti hodinách ostré chůze místo avizovaných 3 - 4 hodin.

K výstupu na horu Mt. Binga potřebujeme ještě povolení náčelníka poslední vesnice, kterému tato hora patří. Říká, že záleží na počasí. Výstup z Mozambiku je obtížnější než po stezce vedoucí přes zimbabvské území. Binga se zahalí do mlhy a potom si často vybírá oběti na životech. Vízum do Zimbabwe nemáme, tak doufáme, že nám počasí bude přát.

Joseph se začíná obávat rozvodněné řeky Msapa, kterou by nešlo přebrodit. Na břehu zjišťuje, že je to dobré. My však stávkujeme, být týden odříznutí od světa v základním táboře za řekou není náš cíl. Joseph nás uklidňuje, že voda do dvou hodin opadne. Během následujících 10 minut však rychle stoupá a Joseph nás popohání, abychom se ještě vůbec stihli přebrodit.

Po vyždímání a usušení oblečení se vydáváme na průzkum nijak neoznačené zimbabvské hranice a přemlouváme Josepha, aby nám ukázal vodopád, kte kterému vede cesta přes rozvodněnou řeku po kmeni padlého stromu. Možná zítra, až opadne voda, se podíváme na křovácké skalní malby a soutěsku Msapy.

Druhý den ráno je však opět zataženo a Joseph s náčelníkem nám Bingu rozmlouvají. Uposlechneme je a vracíme se ke vsi, kde si kupujeme tradiční jídlo místních obyvatel Shona - sušené houby. Na vyhlédnuté místo na spaní potřebujeme přebrodit Msapu. Dravý proud podtrhává nohy, chodidla bezmocně kloužou po balvanech, které nejsou v kalné vodě vidět. A už se koupu uprostřed řeky i s krosnou. Petr mě hned vytahuje, voda se naštěstí do batohu nestihla dostat. K večeři si vaříme dobře proprané zakoupené houby s rýží, ze kterých se stala dokonale křupavá zvláštně aromatická hnota. Inu, hlavně když neskřípe písek mezi zubama!

Ještě za tmy a bez snídaně vyrážíme na tříhodinový pochod k hlavní silnici, abychom zde stopli možná jediný dopravní prostředek do civilizace. Je sobota, a po 4 hodinách čekání nás bere zřejmě dnes první a poslední chapa. Slunce svítí a my litujeme, že jsme si Bingu nechali rozmluvit.

MOZAMBICKÉ HOSPODY, BARY A NÁLEVNY
Na barové židličce sedí bílý padesátník - Zimbabwan nebo Jihoafričan a hučí anglicky do černého recepčního, který mluví jen Shanga a portugalsky. Obcas doleje svému hostu značkové whiskey. No, tak tu mohou pít ti bohatí.

Pijí však i obyčejní Mozambičané. Přicházíme ke třem slaměným chýším uprostřed kokosové plantáže na těžko přístupném poloostrově Linga Linga. Vesinčané nazývají toto místo "bar". Na písku se válí několik na mol opilých černochů. Někteří něco nesromzumitelně mumlají, jiní jen gestem ukazují, ať si k nim přisedneme. tedy spíše zalehneme. Kokosové víno, kterým se nalévají, připomíná ráno spíše neškodný džus, k večeru se stává díky působení vysokých teplot spíše driákem. A navíc se zde, kde jiné stromy než kokosové palmy nerostou, šenkuje skoro zadarmo. Mozambické černé pivo - milk stout- ochutnáváme v Chimoio, v neútulné vykachlíkované budově bývalého nádraží, s umělohmotnými křesílky a stolečky, s pár už dosti opilými černochy, televizí bez zvuku a hlasitým rádiem. Číšník s obrovitým otvírákem nám přináší půllitrovou láhev, hambatě oblečená černoška dvě dvoudecové skleničky. Babky s barevnými šátky na nás potutelně pomrkávají od vedlejšího stolu, upíjejíce přitom z flašky piva ze zdejší provincie.

KUŘÁCKÝ RÁJ
Na chimoiském trhu upoutávají můj pohled prodavači postávající u hromádek nasekaného tabáku. Z hecu si beru do ruky pětisetmeticaisovou minci (= 55 haléřů) a nabízím ji jednomu z nich. Říká, že nejlevnější odměrka stojí 3 000 a štědře mi sype do papírového kornoutu podle oka. Tabáček úžasně voní, jen si ho nemáme do čeho ubalit. Ptám se recepčního v indickém hotýlku, kde můžeme pořídit papírky. Chvíli na mě civí a pak prohodí: "Ale to se přeci balí do novin!"