Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Černá Hora

Hnízdo zvané Ostrog

Milan Silný / 15.09.2004
Ostrog je skalní klášter založený jakýmsi biskupem Vasilijem v r. 1665. Měl chránit mnichy před nájezdy tureckých tlup. „Visí“ 900 m.n.m a je vybudován ve skalní stěně nad širokým údolím řeky Zeta. Nebýt bíle natřený, byl by snadno přehlédnutelný.
 
Po několika stech metrech chůze odchytáváme na stopu hned první vozidlo, které jelo sice opačným směrem, ale řidič se dlouho nenechal přemlouvat a už se vezeme. Ani neprotestoval, když jsme u první hospůdky chtěli zastavit na jedno Nikšičko. Neprotestoval proto, že hospůdka patřila jemu. Úslužně nám přinesl židle a pivo. Setmělo se. Po občerstvení vyrážíme k pravoslavnému klášteru, který vysoko nad našimi hlavami svítí z temné skalní stěny daleko do údolí. Řidič starožitné červené dodávky se jeví jako nehorázný vtipálek. Řídí jednou rukou, protože ve druhé drží cigaretu a s úsměvem na rtu nám oznamuje, že pojedeme „Camel Trophy.“ Je tma, silnička se klikatí serpentinami vzhůru po skalní stěně, patníky ani svodidla u krajnice nejsou a on se řehtá na plnou hubu a jede jako blázen, pod námi kolmý sráz dolů. Fakt zábava k popukání. Když při této noční divoké jízdě málem srazil ze silnice chodce, začal se smát jako šílenec, že prý to byl „Batman“ a on že je „Superman.“ Náš nový šofér však pronesl větu, kterou hodně výstižně popsal svůj rodný kraj a krajinu celé Černé Hory. V Montenegru není nikam daleko, ale všude vysoko.“ To sedí. Černá Hora má rozlohu přibližně stejnou jako Středočeský kraj u nás, ale všude samé hory a kaňony. Vysedáme u dolního kláštera a ten nejprudší kopec musíme jít po svých.

Je hluboká tma, na cestu nám svítí jen hvězdy, měsíc a klášter, který je jen kousek nad našimi hlavami. Jenomže cesta se klikatí serpentinami hodně doleva a hodně doprava, takže tenhle „kousek“ nám zabral hodinu chůze. Klášter Ostrog je poutní místo spousty věřících i takových zvědavců jako jsme my, takže jsou na poutníky připraveni. Jsou zde místnosti určené na spaní, k tomu spousta teplých chlupatých dek. Jenomže v místnostech je už plno spících počestných pocestných, těžký vzduch a trošku smrad, takže my volíme sice možná trochu studený, ale čerstvý vzduch, a jdeme spát ven na verandu.

V šest ráno nás budí vyzvánění klášterních zvonů. Po promnutí očí nás ihned upoutala dlouhá řada věřících, kteří čekali na ranní bohoslužbu. Stáli v zástupu několik metrů od naší „ložnice,“ takže jsme byli nuceni rychle balit, abychom nebudili veřejné pohoršení. Na nebi se povalují šedá mračna, fouká vítr a je chladno. Ostrog je snad jediné místo v Montenegru, kde se neprodává Nikšičko pivo, místo něj je k dostání Knjaz Miloš. Je to minerálka. Jdeme na prohlídku kláštera, kterou dokončujeme trochu se stísněnými pocity, protože všichni kolem jsou hluboce věřící. Staré babky, mladé babky, ženské s vizáží modelek, chlapi s postavou Arnolda Schwarzeneggera, bohatí i chudí, všichni bez rozdílů líbají mnichy, ikony, futra dveří, zdi i chladné skalní výčnělky. Do skalních puklin strkají psaníčka, místnosti opouštějí pozpátku a někteří i v slzách. Spído si hodlá jednoho mnicha vyfotit. Ten to vidí a zastaví se, aby měl Spído dostatek času, ale tváří se jako, že se mu to moc nelíbí. Spído slušně poděkuje a když mnich zmizí říká „Hoši já ho stejně nevyfotil, on se bál, že mu ukradnu duši.“ Naposledy se pokocháme bezchybným výhledem na údolí. „Že si ti mniši ale uměli vybrat…“

U dolního kláštera si kupujeme snídani, bosenskou specialitu Burek, což je teplá housková placka plněná žampióny. Výborná. Zároveň s tím si domlouváme taxíka, který by nás odvezl až k moři do letoviska Budva. Není problém, chlápek s krátce střiženým ježkem na hlavě a luxusní dodávkou se nechává usmlouvat z 12 na 10 euro za jednoho a plácne si s námi i když mu to jeho taxíkářští kolegové rozmlouvají z obavy, že šel pod cenu. Ale on to má určitě dobře spočítané. Kupujeme do zásoby na cestu Nikšičko v plechu a plni očekávání dalších zážitků vyrážíme.

Míjíme Podgoricu, hlavní město Černé Hory. V komunistických dobách se město jmenovalo Titograd. Náš taxíkář se chlubí, že provozuje box a kickbox. Taxikářem je proto, že je to dobrá obživa a sportem by se stejně neuživil. Vzápětí se snaží v rozhovoru zabřednout na politickou situaci bývalé Jugoslávie, čemuž se úzkostlivě bráníme.

 
Předchozí díly
1. Vlakem do Černé Hory
2. Mojkovac - divoký východ
3. Kaňon Tara
4. Stop do Žabljaku
5. Výstup na Bobotov kuk
6. Za foťákem hop a skok
7. Černohorské autobusy
Následující díly
9. Přímořské letovisko Budva
10. Boka Kotorská
11. Cesta do Podgorici a ještě dál
 
 
Přečteno 1485x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: