Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Asie > Tibet

Lapálie s vízy do Tibetu

Daniel Soukup / 30.04.2008
Na podzim jsme s kamarádem absolvovali poznávací cestu kolem Himálaje. Po příletu do Pekingu nás čekaly dva měsíce na trase Tibet, Nepál a Indie. Jako nezávislí baťůžkáři si na cestách vyřizujeme vše sami, pokud je to v našich silách. Ale i přes spoustu zkušeností z dřívějška pro nás byla Čína bez znalosti domácího jazyka velkým cestovatelským oříškem.
 

Novinka bez informací

V Pekingu nás čekalo vyřizování víz do Tibetu a jízdenek do jeho hlavního města Lhasy. Vše se dá v dnešní době zajistit přes internet, přesto nás lákala možnost vyzkoušet si to na vlastní kůži. Dočetli jsme se že, před dostavěním nejvyšší železnice světa sahající do výšky kolem 5100  m n.m., potřeboval turista víza do Tibetu předem. Jak je to ale po dostavbě železnice, jsme se v žádném průvodci nedozvěděli a internet nám nabízel jenom odkazy na agentury, které by vše vyřešily za nás.

Vízový kolotoč

V Pekingu jsme tedy nejdříve začali shánět lístek do Lhasy a doufali, že se zároveň dozvíme i něco o vízech. Na hlavním vlakovém nádraží plném cvrkotu, lidí, přepážek a čínských nápisů, nás po dlouhém bloumání a vyptávání odkázali na přepážku č.1, kde by měli pokladní mluvit anglicky. Bylo legrační pozorovat, jak znejistěli, když nás uviděli. Jedna paní dokonce utekla, ale naštěstí brzy přišla jiná. Ta nás poslala k další přepážce a kolotoč tím začal. Lístky nám chtěli prodat na jiný den a o vízech nepadla ani zmínka. Vyrazili jsme poptat se po nich na úřad, který jsme našli v mapě. Nikdo ale nechápal, co vlastně chceme.
Následující ráno po nás paní pokladní při koupi jízdenek chtěla vidět víza. Když zjistila, že je nemáme, poslala nás na jiné, "severní" nádraží, odkud se jede do Tibetu. Ani na tomto nádraží nám však na přepážce č. 1 žádné informace nedali a my jsme byli frustrováni z rozdílných názorů - jedni říkali, že víza je nutné mít předem, druzí zase, že si je stačí koupit až tam. Po našem neúspěchu vyřídit si vše vlastní cestou jsme se nakonec obrátili na recepční našeho hostelu. Víza prý potřebujeme předem a čekací doba je až tři dny. Zaplatili jsme tedy každý asi 1500 Kč a dostali pak kopii originálu s vizitkou cestovní kanceláře ve Lhase, na kterou jsme se po příjezdu měli obrátit. Připadalo nám to trochu divné, ale konečně jsme měli vše potřebné a mohli jsme vyrazit.

Výhody vlaků

Lístek do kategorie "hard sleeper" (6 lůžek v jednom kupé) nám na 48hodinovou a 4400 kilometrů dlouhou cestu prodali přibližně za 2000 Kč. Ve vlaku jsme měli k dispozici horkou vodu na čaj či polívku, umyvadla, jídelní vůz i mobilního prodavače jídla. U každého lůžka je také ventil na přísun kyslíku pro případ, že se vám ve vysokých nadmořských výškách udělá špatně. Vlak vřele doporučuji.

Promyšlená víza

Odbavení i nástup do vlaku byly srozumitelné i pro Evropana. Nikdo se na víza neptal a nechtěl je vidět, a to ani ve Lhase. Po příjezdu jsme zašli do cestovní agentury, kde nám bylo sděleno, že naše víza byla určena jenom pro vstup do země a jsou již neplatná. Slíbili nám vyřízení nových, se kterými lze cestovat po Tibetu, ale za podmínky, že si u nich koupíme výlet. Jelikož tam měli ceny hodně vysoké a výlety se nám zdály příliš organizované, poděkovali jsme, udělali čelem vzad a našli si sami úřad, kde se víza vydávají. Tam nám - moc pěknou angličtinou - vysvětlili, že víza si jinak než přes agenturu prostě nevyřídíme; to je prý pravidlo a samostatným cestovatelům se víza neudělují. Zaujala nás však jedna informace, a to ta, že po silnicích se prý může člověk pohybovat svobodně, bez víz. Hned jsme se toho chytli a řekli sbohem i úřadu.

Po vlastní ose

Jeli jsme vlastní cestou, někdy pěšky, někdy stopem a taky autobusem. Doporučuju nekupovat si jízdenku u pokladny, ale u "naháněčů". Stačí jen vyřvat místo, kam chcete jet, a zaručeně budete v dopravním prostředku jediní bílí. Při výletech mimo silnici je třeba dávat pozor na kontrolní místa (check point) a ptát se předem, kde se nacházejí. I když cestování po Tibetu mimo silnici bez víz je přeci jenom trestné, se vší opatrností to jde. Člověk si pak následky nese sám. O to je cestování bohatší a více vzrušující.
 
Související články
Nadháněči v asijském pojetí
Rychlost času v Asii a asijských úřadech
Tibet
Čína - víza, formality
Světová pohoří - Asie
Putování po Ladaku – projekt české školy v Himálaji pokračuje
Pochod ladackými horami a návštěva klášterů
Ladacké slavnosti
 
Přečteno 7450x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: