Keňa zchlazující

V městě Nanyuki, které je jako jeden z výchozích bodů na Mt. Keňu zvyklé na bělochy, musíme přesedat na matatu (mikrobus) do Isiola. Toyota už nemá v zavazadlovém prostůrku žádné místo a početní naháněči odmítají připevnit naše batohy na střechu. “Prostě je smrskněte na jedno sedadlo a zaplatíte za ně jako za jednoho člověka (100 KSh),” navrhují. Honzovi se to vůbec nelíbí, ale bůhví, kdy pojede další matatu, a tak neochotně souhlasíme. Všímáme si píchlého kola a naháněči tvrdí, že přistaví auto s větším kufrem a my nebudeme muset platit za bágly vůbec nic. Chápeme to tak, že do nového auta přesednou již všichni posbíraní pasažéři. Omyl. Píchlá guma je vyměněná a my čekáme téměř další dvě hodiny, než se nový matatu naplní. Do našeho okénka se naklání výběrčí jízdného a požaduje za každý bágl 50 KSh, tedy celkem o 50% víc, než za kolik jsme mohli být v Isiolu už teď. Jsem k neudržení, nešetřím peprným výrazem “fuck” a posílám conductora kamsi. Docela faux pas v Africe…