Vydřiduši na vyschlém Nilu

Azore, přines!
Někdo nás straší, že poslední autobus už odjíždí a že jestli chceme, tak poběží a zastaví nám ho. Za malou peněžní odměnu, samozřejmě. Nestíháme se vrátit kudy jsme přišli a musíme zkratkou přes řeku. Turistická motorová loď po nás požaduje dvojnásobné jízdné než po bohatých domorodcích.

Odmítáme a za poloviční cenu naskakujeme na tankvu - vratkou loďku místních rybářů, svázanou ze stvolu papyrusu. Tím působíme velký rozruch. Na tankvách turisté prý jezdit nesmí.

Autobus ve městě stále ještě stojí a všichni kolemstojící svorně tvrdí, že nejsou pasažéři, takže se dnes už nikam nejede. Jdeme se domluvit s domorodými výletníky, jestli nás vezmou na korbu. Nechtějí, prý je to zakázané.

Nás otravný "průvodce" najednou vymáhá peníze, ač na začátku tvrdil, že žádné nebude chtít. Výběrčí peněz u autobusu požaduje dvojnásobné jízdné, pak se možná někam pojede. Do toho nás pronásledují žebrající děti i dospělí.

Autobus se najednou rozjíždí a my zjišťujeme, že ten, kdo se vydával za výběrčího peněz, s autobusem neměl nic společného. Rychle naskakujeme a samozřejmě platíme jen regulérní cenu. Náš "průvodce" běží za autobusem, mlátí do něj a zasypává nás proudem nadávek. Prý jsme ho podvedli a okradli.

Pryč z tohoto místa, kde domorodci slyšeli, že turisté jsou dojné krávy.