Litevská pohostinnost a lotyšští veksláci

Sedíme s nimi do jedné a diskutujeme o Litvě i o Čechách. Náš nový kámoš, policista v důchodu, posílá svou ženu nejdříve pro domácí pálenku z pšenice (půllitr dostáváme na cestu), postupně přináší ruské cigarety, nášivky na rukáv, které nosí litevští policisté, a ruské rubly.

Hora křížů

Ráno vede naše cesta do městečka Šiauliai a na Horu křížů. Litva je rovinatá, takže termín „hora“ je poněkud zavádějící, ale stojí to za to. Dušana sice spíš zaujali dva čeští dobrodruzi, co se na zablácených motorkách vraceli z Mongolska, ale prodírat se úzkými cestičkami mezi spoustou křížů – maličkými, vysokými dva metry, dřevěnými, kovovými, mezi kříži ověšenými stovkami dalších – to je taky zážitek.... Většina vznikla na památku lidí deportovaných na Sibiř. Sověti chtěli místo několikrát zlikvidovat, ale do rána se tam znovu objevily nové kříže.

Lotyšsko

Na litevsko-lotyšských hranicích sice celník letmo nahlédl do našich pasů, ale mnohem detailněji zkoumal motorku a vyzvídal, zda je to Jawa. A míříme do hlavního města Lotyšska, do Rigy. Jako každé město v Pobaltí, i Riga má opravené historické centrum, ale jakmile zabočíte do vedlejší uličky, uvidíte jiný svět. Oprýskaná omítka, vysoká tráva, rezavé zábradlí. Všude se něco opravuje a staví, takže za pár let už možná rozdíl mezi turistickými místy a zbytkem města nenajdete.
Po lotyšském obědě – pelmeni, což jsou noky plněné masem, jdeme do Muzea okupace.Vstup je zdarma. Popis okupace Lotyšska je příliš podrobný, nedá se přečíst celý. Nejvíc nás zaujala fotografie z „Baltské cesty“ - 23. 8. 1989 spojilo 2.000.000 lidí svoje ruce na trase Tallinn – Riga – Vilnius jako protest proti okupaci. Hodně emotivní.

Lotyšští veksláci

Loučíme se s Rigou a jdeme na placené parkoviště k motorce. Přibíhá mladík a chrlí něco lotyšsky, nerozumíme, tak přechází na angličtinu. Že potřebuje rozměnit drobné na bankovku, nějaký problém s parkováním, jasně, vytahuju peníze. „10 latů, to je fajn,“ začne odpočítávat mince. A já si všimnu, že to nejsou laty, ale lity. „To nevadí,“ tvrdí, ale já na jeho obchod nepřistupuji. 1 lat je 43 Kč, 1 lit pouhých 8. U nás mu to nevyšlo.
Místo na přespání hledáme hned za městem. Nejprve nám důležitá Marfuša na náš dotaz, zda můžeme přespat na travnatém chodníku v zahrádkářské kolonii, řekne, že to nejde a dál se dáví malinami. Hledáme dál. „Tady to vypadá klidně, nikde nikdo,“ oznamuji Dušanovi. Vjíždí na trávu a – proti motorce se objevuje býk. Ten moc klidně nevypadá a my už vůbec ne. Rychle mizíme. Usínáme blízko vlakových kolejí, ruší nás sice vlak, ale proti nocování s býkem v zádech je to oáza.