Rumunsko po dvou letech

Dvouletý rozdíl

Vlastně už jsem na cestě, kterou dobře znám a po které jsem už dvakrát jel a popisoval ji v reportu z cesty po Kurdistánu. Je teda zbytečné ji složitě popisovat. Další den jedu přes Brašov a Fagaraš na Alba Iulia. Včera jsem si zapomněl vyměnit rumunské Lei a dnes je neděle. Prachy měním na pumpě za hodně nevýhodný kurz.Ve vísce kupuju meloun a půl ho nechávám místnímu ožralovi. Na místě, kde před dvěma lety byla silnice zcela bez asfaltu a cesta připomínala rallye, je dnes položený novotou vonící asfalt. Přejíždím celé Rumunsko z JV na SZ, předešlé Bulharsko jsem naopak přejel celé z JZ na SV. Ale vlastně už vůbec nevnímám krajinu, jen rozdíly mezi dneškem a dobou před dvěma lety. Rumuni zas poskočili blíž do Evropy. U velké vodní přehrady se odehrává rumunský hudební festival po širým nebem, na chvíli zastavuju  a poslouchám jejich folklorně-moderní písničky.

Noční jízda

Pořád nenacházím místo na spaní, a tak si dělám noční přejezd přes hory za Cluj-Napoca. Je to fantazie, protože únava se zvrtla do jakési zvláštní připitomělé euforie, a já řídím v pololimbu. K ostrým světlům protijedoucích aut se přidávají blesky z blížící se bouře a já si ten protiklad světla a tmy, prudce ozářené krajiny, či jen od mých světel osvícených stromů dost užívám, aniž bych se naplno věnoval řízení. Ale blíží se liják, instinkt mě velí rychle rozdělat střechu a plachtu a zalehnout. Ihned po zabivakování se spouští brutální bouřka, s nádhernými blesky a drsným hromobitím. Já i aprila jsme oba v suchu.