Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Stopem po Mongolsku

Zima, sníh a syslí maso

Zdeněk Chaloupka / 26.02.2010

Mongolsku se přezdívá země modré oblohy. Téměř žádný turistický průvodce neopomene zmínit, že v zemi je ve dne horko a v noci zima a že tam téměř nikdy neprší. My máme nejspíš smůlu a společně s námi cestují po obloze mraky. Každý den z nich alespoň na chvíli zaprší. Počasí, které nás potkává u Velkého bílého jezera, nečekal však nikdo. Už po cestě do městečka Tariat ležícího u jezera dopadaly na auto ledové kroupy a vrcholky okolních kopců pokryla bílá peřina. Další kroupová nadílka přichází následující den a využíváme ji k tomu, že se koulujeme s francouzskými turisty. Ano, v Mongolsku uprostřed srpna.

Velké bílé jezero

Velké bílé jezero leží v poměrně odlehlé oblasti středního Mongolska. I přes chladné počasí, které zde panuje, zůstáváme v jurtovém kempu spolu s několika turisty čtyři dny. Nejvíce se bavíme s Maxem a Morgan. Dva mladí Francouzi projížděli zemí na koních, dokud jim je někdo neukradl. Protože mají letenku na pevné datum, nezbývá jim nic jiného než čekat a čas si krátí rybařením (mongolské vody jsou mezi rybáři vyhlášené) nebo si půjčují koně a motorku na krátké výlety. Díky nim jsem si po deseti letech sedl do koňského sedla a poprvé v životě držel v ruce rybářský prut s vlastním úlovkem. Dvakrát navštívíme i přilehlý národní park s obrovským kráterem po vyhaslé sopce.

Hrůzná krása nočního města

Je na čase pohnout se dál, jenže se stopem to není v téhle oblasti až tak jednoduch

é. Nakonec nečekáme déle než dvě hodiny a nastupujeme do žluté dodávky, která nás odváží do města Tosentsengel. Jako každá správná dodávka je i ta naše přeplněná k prasknutí, s Jirkou se střídáme v sezení na sedačce a na jakési kartónové krabici. Cesta je špatná a auto jednou zastavuje v opravně, do cílového města dorážíme až za hluboké tmy. Na náměstí hraje kapela lidové písně, až máme chuť vystoupit a jít si užít trochu kultury. Jak jsme se ale doslechli, noční města jsou nebezpečná. To nám brzy potvrzují i ostatní spolucestující. Dodávka nám zastavuje před budovou s nápisem „Hotel“. Snažíme se vysvětlit, že máme stan a že si ho půjdeme postavit za město. Řidič posunky naznačuje, že jestli to uděláme, tak nás po cestě někdo přepadne. Nebo to gesto možná znamená „zabije“. Na dodávku dopadá tlumené světlo a skrz zvířený prach procházejí temné siluety postav. Krásný okamžik plný hrůzy. Lidé v autě se mezi sebou chvíli baví a pak naznačují, ať si znovu nastoupíme.

Nečekané ubytování

Chvíli máme pocit, že nás chce řidič odvézt za město, kde bude bezpečněji. Dodávka však kličkuje mezi vysokými dřevěnými ploty a po chvíli vjíždí do dvora. Řidič se dohaduje s majitelem domu, který nás po chvíli zve dál a nabízí nám k ubytování prázdnou místnost. Od jeho ženy dostáváme čaj a chvíli si povídáme, protože tento vítěz místního kola festivalu Nádam umí trochu rusky. Jen pro vysvětlenou – Nádam je tradiční mongolský sportovní svátek, koná se vždy v červenci a na několik dní zastaví celou zemi. Soutěží se v lukostřelbě, jízdě na koni a zápasu, takže by rozhodně nebylo moudré našeho hostitele rozzlobit… Udatný zápasník nás druhý den ráno odváží na křižovatku uprostřed stepi. Odtamtud se vydává na jih do města Ulijastaj, zatímco my snídáme v guanzu (jediná budova široko daleko) a čekáme na auto, které by nás odvezlo na sever.

Silnice, po které nikdo nejezdí

Po hodině marného čekání a poté, co se guanz naplnil hosty ujíždějícími ze západu země k Ulánbátaru, se vydáváme po cestě pěšky. Mongolové se nám smějí, ale my věříme našemu hostiteli – ujišťoval nás, že

na sever jezdí „mnogo mašin.“ Za první den našeho pochodu však projelo jen jedno auto a popovezlo nás asi pět kilometrů do Sogotu – do místa, jež bylo na mapě vyznačená jako město, ve skutečnosti se však nejednalo o víc než tři domy a několik jurt. V jedné z nich se nám ovšem dostalo na noc výtečného pohoštění v podobě mísy plné skopového. A na rozdíl od všech varování je místní maso výborné. Druhý den pochodu nám zastavilo auto v protisměru – řidič uměl dobře anglicky a rusky, nechal nás přečkat v autě přicházející průtrž mračen a pohostil nás vodkou, chlebem a syslím masem. A to na rozdíl od skopového vůbec dobré není. Auto jedoucí naším směrem potkáváme až třetí den odpoledne. Vyčerpáni po třídenním pochodu stepí rozbíjíme stan kousek za městem Zagan-Uul, odkud už zase jezdí auta. Cesta vede do města Moron ležícího kousek od přírodního klenotu – jezera Chövsgöl.

V příštím díle se můžete těšit na vyprávění o „mladším bratru Bajkalu“ – jezeru Chövsgöl, o zajímavém setkání s českými turisty nebo třeba na cestu plnou problémů se starým uazikem.

1. Ulánbátar a život v jurtě

3. K jezeru Chövsgöl
4. Zpátky do civilizace

Doprava v Mongolsku
Mongolsko
Pravé mongolské cestování
Ulánbátar a život v jurtě
K jezeru Chövsgöl

Přečteno 5028x