Slovensko – výstupní stanice

Víno místo zeleniny

Nasedáme do sedel a vyrážíme z nádražní haly do sluneční výhně. Zaráží nás nezvykle velká koncentrace Romů před supermarketem, ve kterém dokupujeme poslední zásoby. Rovina před námi, rovina za námi. Slunce pálí a kopce daleko vpředu na obzoru. Ve vesnici Podhorod se schováváme před sluncem do stínu stromů u kostela. Zvědavě kolem nás krouží na velkém kole malý modrooký blonďáček. Nic mu nevadí, že nemůže sedět v sedle, protože by pak nedosáhl nohama na pedály a rukama na řídítka. Krouží kolem a nespouští z nás oči. Hledá záminku, jak by navázal kontakt. „Jak je asi stará tahle lípa?“ Přemýšlí nahlas Tintí, při pohledu na statný strom. „Ja něvěm, ja do kostěla vela nechodím,“ využil příležitosti Modroočko a byli jsme jeho. Za pár minut máme hlavy velké jako pátrací balón. „Pánové, tenhle kluk to dotáhne až na slovenského ministra nebo minimálně na starostu týhle obce. Hubu má na to prořízlou dost,“ komentuje Modroočkovu výřečnost Tintí. Vesničky, které jsme zatím projely, jsou jiné, než jsme si představovali. Místo řádků ředkviček a políček brambor jsou před domky pečlivě střižené trávníky a opečovávaná vinná réva.

Pivo místo zmrzliny

Silnice už se vlní mezi kopci. Vesnice Dúbrava nás vítá hezkým kostelem. Před hospodou, na schodech a přinesených židlích, posedávají chlapi v montérkách. O něčem debatují. No, debatují. Podle intonace hlasů bych řekl, že se spíš festově hádají. Jazyky ztěžklé alkoholem, oči vypoulené vzteky a každé třetí slovo sprosté. Na konci vesnice stojí rozložitý strom, pod ním lavičky a stoleček. Večer už hodně pokročil, mohli bychom tady přespat. Je lepší uložit se ke spánku někde tady než přijet na noc na Ukrajinu a hledat tam po tmě nějaký plácek na spaní. Pantáta z nejbližšího domu nám dává souhlas. Vracíme se do hospody pro piva na dobrou noc. Ona to není ani tak hospoda, jako spíš klasická prodejna potravin s pultovým prodejem, do které místo automatu na točenou zmrzlinu umístnili pípu na točené pivo. Zmrzliny by nevytočili tolik. Dneska se podává pěnivý Šariš. Opilci už debatní kroužek dávno rozpustili, jen ty rozviklané židle venku po nich zůstaly a schody plné střepů.
Dnes máme najeto 48 kilometrů. Ukrajinské hranice jsou od nás vzdálené asi čtyři kilometry. Zítra ráno tam vlítneme pěkně svižně. Tedy jestli nás dneska v noci komáři k smrti neuštípou.