Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Nordkapp na kole

Na kole přes Pobaltí až na Nordkapp

Miroslav Šlegl / 17.11.2007

Konec června 2007 se blíží a vytoužený odjezd na Nordkapp se stává skutečností. Až na nějaké problémy s hotelem v Sankt-Peterbergu a ruskými vízy jde chystání věcí a důležitých dokumentů bez problému a zatím jedeme čtyři. Tři dny před odjezdem si jeden člen výpravy natáhl vazy v kotníku, který musel jít do dlahy. Den před odjezdem si cestu rozmyslel další člen a tak jsme zbyli jen dva, což se s odstupem času ukázalo jako nejlepší řešení.

Tvorba trasy

Na myšlenky, že bychom cestu odložili někam do neurčita, nebylo ani pomyšlení, z čehož neměli moc radost naši rodiče, protože i když jsme už „dospělí“ (22), tak se o nás stále pochopitelně báli. Naštěstí si nikdo z nich nedovedl v tu chvíli představit, jak je Nordkapp daleko a jaké tam panují podmínky. Museli jsme ovšem odjet už o den dřív a místo problémového autobusového či vlakového spojení do Tallinu, jsme jeli z Prahy přímo do Kaunasu v Litvě. V naplánované trase jsme měli konečně jasno. Na žádost rodičů Rusko vynecháváme a přidáváme si Pobaltské státy.
Nakonec trasa vypadala následovně: Litva-Lotyšsko-Estonsko-Finsko-Norsko-Švédsko-Dánsko-Německo.

První pobaltské kilometry

Do Litvy přijíždíme 29. června v 8 hodin ráno po 20 hodinách strávených v autobuse společnosti Eurolines, s kterou jsme již v roce 2005 jeli bez problémů s kolama do Barcelony. Přeprava kol nás každého stála 250 Kč. Skládáme a nabalujeme kola s tím, že bychom dnes chtěli ujet prvních 100km. Vyjíždíme z Kaunasu za pomoci pár bábušek a místních lidí, od kterých se zhruba dovídáme cestu. Ovšem díky naší malé znalosti ruštiny a jejich malé znalosti angličtiny to trvá delší dobu, než jsme čekali. Počasí je příjemné jarní a vítr má s naším potěšením namířeno stejným směrem jak my. Cesta příjemně ubíhá, ale díky deficitu spánku, který máme z autobusu, splňujeme jen náš 100 kilometrový cíl a ocitáme se na předměstí Paneževsi uprostřed Litvy, asi 100 km od Lotyšska. Prohánějí se tu většinou staré německé automobilky, ulice jsou plné zničených baworáků, mercedesů a audin.

Ubytování v zahradním soukromí

S kempem v okolí nepočítáme, a tak přemýšlíme, kde postavit stan. Ven z města se nám nechce a kolem dokola jsou rodinné domky a chaloupky. Zajíždíme tedy k jedné z nich, která nám přišla nejhezčí. Pravá chaloupka ze dřeva, na střeše staré došky, ručně vyřezávané okenice. Zajíždíme na dvorek, kde nás hlasitým štěkotem vítá vlčák a za malou chvilku vychází bábuška s šátkem kolem hlavy. S přátelským pohledem si nás kontroluje a my rukama, nohama a trochou ruštiny vysvětlujeme, co potřebujeme. Náš plán nám vychází na 100% a už stavíme stan kousek od chaloupky. Paní domu se synem a s vnukem nás patřičně pozorují, jak stavíme malý stan a kontrolují kola. Netrvá dlouho a máme pozvánku dovnitř na čaj a nějaké jednohubky, co s radostí přijímáme. Kolem 9 hodiny večerní už jsme unaveni a chceme spát, má to ale jeden háček - venku je stále světlo a slunko nad obzorem. Na světlé noci si budeme muset zvykat čím dál víc. Ráno vstáváme do slunného dne a po sbalení stanu a nabalení kol dostáváme ještě čaj. Bábuška se s námi loučí se slzami v očích.